Má se člověk chovat čestně, bez hříchu, jen proto, že se za jeho chyby kdosi kdysi dávno před staletími obětoval?

Myslím, že 2. je správně. Ostatně nějak nechápu logiku pro to, aby se někdo obětoval za cizí hříchy. Asi proto, že to žádnou logiku nemá. Je to jen symbolika.

Člověk by se měl zodpovídat především sám sobě,
měl by žít tak, aby se sám sobě mohl beze studu podívat do očí.

Pravdu máte Vy.

2. je správně.
Nechápu, proč by nějaký dávno mrtvý Ježíš měl nést odpovědnost za to, co jsem kdy ve svém životě svým vlastním konáním podělal.
Každý si své průsery musí slíznout sám za sebe. Kdyby to tak nebylo, tak jako společnost končíme.

Určitě, ale v tom smyslu, že každý „jede“ sám za sebe". Víra o sebeobětování je navíc malinko diskutabilní. Ježíš totiž byl ve své době cosi jako revolucionář, který svými činy a kázáními štval židovskou obec až tak, že se ho rozhodla zbavit. Pilát Ponský, kterému si na něj představitelé obce opakovaně ztěžovali nejprve o trestu smrti neuvažoval, Původně jej mínil poslat do vyhnanství. Kvůli zachování klidu ve svěřené lokalitě však posléze svoje rozhodnutí změnil.

Upravil/a: dudu

Oba dva. Je to jen otázka víry, přesvědčení, a tak jak kdo má nastavené hodnoty. Pokud to bude hodnotit věřící, řekne, že pravdu má zvěstovatel. Nevěřící bude zastávat pravdu v bodě 2.
Nikomu se nemá bránit v jeho víře, je to každého věc. Věřící s nevěřícím by ser měli respektovat a vzájemně ctít. Oba dva se ve finále vlastně budou chovat stejně.

Podívejte se třeba na sever od nás. Každou neděli to tam je továrna na křesťanství, od rána do noci halekání a to cpou do repráku i ven. Takže v neděli sada motliteb, mnohokrát dokola, aby se šici vystřídali a od pondělka se „jede“ na novo.

Taky myslím, že 2. je správně. Hlavně, abych se sám sobě mohl kouknout do xichtu.

Tohle je volovina. Pokud takto s,ýšlíte (ať už za prvé či za druhé), jste na správné cestě VĚŘIT! ( Čestně nečestně, to už Vám je teď k ničemu. Zvěstovatel Vás tady nakazil a Vy už NIKDY nebudete žít po svém.)

Držte se pevně, zjentek ;)

IMHO se Ježíš obětoval za své současníky. V té době bylo silné očekávání apokalypsy a parusie. Lidé očekávali příchod Božího království každým dnem. Aby do něj mohli vstoupit, museli být očištěni od hříchů. A v tom jim Ježíš pomohl. Když Boží království pořád jaksi nepřicházelo, málem to mladou křesťanskou sektu zničilo. Již sv. Pavel s tím měl veliké argumentační problémy.

Máme být vděčni našim rodičům „jen proto“, že do nás během růstu nasypali dva, tři miliony, které mohli využít na dovolenky, hospody a vylepšování bydlení ?

Máme být vděčni svým dědům, babkám, že na nás přepsali své majetky, i když rozhodně nemuseli, a my teď máme kde bydlet ?

Máme být vděčni Sovětskému svazu, že se při vyhánění fašistů nezastavil na svých hranicích, ale postupoval s obrovskými ztrátami na životech svých vojáků, aby osvobodil také „bratrské“ národy východní evropy, které by to tehdy vlastními silami nedokázaly ?

Máme být vděčni někomu, kdo dávno věděl, že se lidé budou topit ve vlastní slepotě, vinách, naivitě, nenávisti, atd. a připravil jim možnost, jak to břímě složit, a žít jinak, lépe ?

Víte, ony i ty slova „čestně a spravedlivě“ jsou … ošemetná, protože deset lidí si pod nimi může v praxi představovat deset různých „spravedlností“. Jiná je „spravedlnost“ z pohledu neoliberála, jiná z pohledu křesťana nebo komunisty. Týká se to nejen daní, ale i ocenění práce nebo trestů za zločiny, atd.

Pojem „vlastní vůle“ je oříšek sám o sobě, protože kdo dnes může opravdu jednat podle „vlastní vůle“ ?

„Pradávnost“ nějakého činu je také velmi relativní, takže časový odstup nesnižuje jeho podstatu. Byť někdy, z pohledu současného práva, snižuje jeho trestnost.

Zkuste prohloubit své úvahy. Pak najdete pravdivou odpověď na svou otázku.

Upravil/a: prozaik

Každé náboženství má nějaká dogmata, idoly, oběti a hrdiny. Každý člověk by se měl chovat tak, jak nejlépe umí. To záleží na jeho životě, výchově a pod. Určitě je mi milejší člověk, který se snaží žít dobře, neubližovat, než ten, který koná hříchy, vyzpovídá se a začíná od nuly s čistým štítem. Takže za 2.

Dva podněty:

1. Bez Pána Ježíše sám pojem hříchu nedává smysl. Zkuste si schválně odpovědět co to vlastně podle vašich vědomostí je ten hřích. Maximálně dospějete k jakémusi porušení předpisů kolektivu, které lze zvolnit, když se nikdo nedívá. A ostatně i když se dívá. Ať si trhnou.
2. Pouliční zvěstovatel víry bude spíš zvěstovatel kolektivu. Stejně jako ostatní chlácholivé komentáře v tomto vlákně.

Toto je velmi subjektivní otázka, takže nebude možné poskytnout objektivní odpověď. Vše závisí na vlastním věření a hodnotách. Z hlediska některých náboženských učení mohl zvěstovatel mít pravdu – podle křesťanství se Ježíš opravdu obětoval za hříchy lidstva.

Za pravdu ale můžeš mít i ty, pokud věříš v osobní odpovědnost a napravení svojí viněných činů. Toto tvrzení se také shoduje s mnoha dalšími náboženskými, ale i sekulárními etickými systémy.

Mnoho lidí by možná tvrdilo, že ideální je kombinace obou přístupů – uvědomovat si své hříchy a chyby, být za ně odpovědný, ale zároveň být vděčný za oběť, kterou Ježíš podle křesťanské víry přinesl.

Je to ale velmi individuální a záleží na tom, co každý věří.