Avatar uživatele
Gestas

Má fráze „sekat latinu“ něco společného s tím, že latina je jazykem církve?

Upravil/a: annas

Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? annas, ivzez, briketka10 před 2894 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
annas

Sekat latinu – slangový výraz = s. dobrotu řádně se chovat, poslouchat a plnit povinnosti.

Myslím si, že ne, že souvisí se školstvím a výukou latiny především v 15. a 16. století.

Kněží vyžadovali slepou poslušnost lvěřících církvi, ale i Bohu. Ti, kteří věřili, chovali se dobře, zpravidla latině moc nerozuměli.

Ustálené spojení je staré,, jak je vidět i ze zdroje.

Řekla bych, že to souvisí s výukou latiny do škol jako znakem vzdělanosti Je známé z literatury i filmů, jaký panoval na školách dril, poslušnost, učení se zpaměti atd. Navíc latina má daná pravidla, vyjadřuje přesnost a umožňuje pochopil i mluvnici jiných jazyků.

Takže, aby studenti uspěli, museli „sekat latinu“, poslouchat atd.

"Byla to právě latina, co charakterizovalo městské vrstvy vzdělanců a jejich způsob vyjadřování a stávalo se symbolem dosaženého „vyššího“ vzdělání. Blýsknout se několika latinskými floskulemi, rčeními si neodpustil pří líčení různých epizod.

Zřetelné stopy tohoto pojetí vzdělanosti nalezneme i v mnoha
českých ustálených rčeních. Náleží sem pojem „latinské školy“, Výrazy „sekat latinu“, „číst někomu latinu" atd.

http://revue.nul­k.cz/pdf/r4-2002.pdf

Ad mystifikátor,

napsal jste, že „v podstatě se jedná o šindel který se vyráběl zejména v zimním období a tuto práci často vykonávali děti za trest. Štípání plátků z nesukatých dřev byla velmi nudná a nekonečná a byla znakem trpělivosti a vzornosti.“

Z vašeho tvrzení vyplývá, že i při štípání šindelů musely děti sekat latinu, takže to opět potvrzuje význam slov – pracovat poctivě, být trpělivý atd.

Takže sekat lainu platilo i při štípání šindelů

Upravil/a: annas

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
da ny

Latina má pevná pravidla, řád
(stejně tak hudba . latina, pravidelný rytmus)
„sekat latinu – rčení s významem odvádět dobře svou práci, chovat se podle pravidel“
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Latina_(roz­cestn%C3%ADk)
Latinu nyní nevnímám jako jazyk církve. V minulosti se bádáním a učením sice zabývala hlavně církev (mniši). Školy byly hlavně církevní a v nich panoval přísný řád (spíše šikana, než dobrota), tvrdý dril..
Výuka na universitách probíhala v latině a tedy i literatura a knihy byly v latibě.

Latinu mám v současné době ji spojenu hlavně s lékařskými/zdra­votnickými obory a s přírodními naukami (názvy rostlin, živočichů), s chemií a ostatními vědami
Tatina je pro mne jazykem vědy :D..

Upravil/a: da ny

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Drap

Samozřejmě, Církevní semináře , koleje a jednotlivé kláštery měly velmi přísnou disciplínu.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
ivzez

Pěkná otázka!

Má.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Lamalam

To nevím, ale považuji to za velice pravděpodobné.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Mystifikátor

Klasický případ kdy nabízející řešení není správné respektive tak s odstupem času bylo vzato. Původně to vychází z nářečí na Prachaticku až Chodsku sahající až do období Českého království. V podstatě se jedná o šindel který se vyráběl zejména v zimním období a tuto práci často vykonávaly děti za trest. Štípání plátků z nesukatých dřev byla velmi nudná a nekonečná a byla znakem trpělivosti a vzornosti.

Upravil/a: Mystifikátor

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
aztli

Latinský jazyk bohužel pevná pravidla příliš nemá. Je to dobře vidět na takovémto příkladu :
intra (předložka) ale také intra (positiv), interior (comparativ), intimus (superlativ).
Potom extra (předložka, ale exterus (positiv), exterior (comparativ), extimus , extremus (superlativ, má dva tvary). Takže ačkoliv to jsou podobně utvořené předložky, tak přídavná jména odlišným způsobem, navíc předložkový tvar i positivem. Zkrátka, latinsky se hovořilo na nějakém územním celku a nejprve pravidla byla asi taková, jako v jazycích, které nejprve neměly písemnou podobu, čili možnost něco „ustálit“. A pak, když již ano, tak ty různé tvary fakticky jen dokladují vývoj v tom „ustalování“, který se občas prosadil a jindy ne. Je to vlastně značné množství pravidel, jak zvládout nepravidelnost. Třeba nemo non – každý , non nemo – leckdo, nejeden, mnohý, nemo-nikdo. Nihil – nic, Non nihil-něco, nihil non-všechno.

před 1382 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek