Má cestující povinnost mít při placení v autobuse drobné?

Obecně: nikdo nemá právo odmítat platné bankovky a mince VYJMA situací popsaných v zákoně (zákon 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí), např. placení více než 50 mincemi. § 5 výslovně říká, že „Každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, ledaže je oprávněn jejich příjem odmítnout.“ Důvodová zpráva k zákonu nicméně konstatuje, že
„Z ustanovení § 5 odst. 1 a 2 nelze dovodit, že prodejce musí být vždy schopen v rámci zaplacení zboží vrátit hotovost na jakoukoliv bankovku, což při zvlášť HRUBÉM NEPOMÉRU mezi částkou placenou za zboží a nominální hodnotou bankovky de facto znamená povinnost být schopen kdykoliv rozměnit bankovku nejvyšší nominální hodnoty.“ Co je to hrubý nepoměr není definováno …

Konkrétně u dopravy: myslím, že všichni dopravci mají v přepravních podmínkách nějaké ustanovené v tom smyslu, že řidič není povinen přijmout peníze právě v nepoměru. Možná to má někdo podrobněji …

Osobně byl přiměřený poměr viděl na min. 10%. Tzn. platbu 10 Kč platit max. stokorunou a tísícikorunou pouze částky nad 100 Kč …

Záleží na tom, co má ten který přepravce napsáno v přepravních podmínkách. Obvykle se tam uvádí, že cestující je povinen platit peněžními prostředky v přiměřené nominální hodnotě. Pak má řidič pravdu.

Někdy ale řidiči mají prostředky, aby mohli v pohodě vydat, ale rozčilí je cestující, který platí velkou bankovkou. Je to o lidech

Nelze jednoznačně říci, jak to řešit. 🙂
Jak se má tedy člověk zachovat, pokud nemá drobné a v peněžence najde jen větší bankovku? Řidič má u sebe vždy jen přiměřenou výši směnného. To odpovídá druhu linky v závislosti na maximální výši jízdného a frekvenci cestujících. „Pokud nemá řidič dostatek peněz na vrácení, požádá slušně cestujícího, zda nemá menší bankovku. Když nemá, zeptá se řidič ostatních lidí, jestli mu nemohou rozměnit. Nebo se může s cestujícím dohodnout na doplacení zbytku peněz před vystoupením zákazníka,“ vysvětluje Lenka Dostálová, personální ředitelka ICOM Transport.
Cestující si také může obnos rozměnit v nejbližším obchodě. Rozhodně by měli přemýšlet už předem a neplatit dvacet korun třeba tisícikorunou.
Zdroj: https://www.de­nik.cz/z_domo­va/svitavsko_min­ce_bus20090129­.html

Myslím, že by cestující měl mít drobné, protože kdyby každý cestující uvažoval stejně jako ty, tak si to řidič může rovnou hodit.
Velký obchod sice musí mít na vrácení, ale třeba menší obchody nebo trafiky apod v pozdně odpoledních hodinách tržbu odevzdávají a nechávají pouze nějaký základ pro další den.
Jistě řidič nemusel hned začít nadávat, ale pokud jsi ten den byl několikátý člověk, co měl pouze velký peníz, tak se někde vyventilovat musel a od*ral sis to ty.
Třeba v hospodě jsme ráno mívali v kase max 2000 v malých bankovkách a mincích a večer se tržba odváděla a na ráno se zase nechal jen ten základ. I ten řidič má jen omezené množství prostředků na rozměňování.

Neumíš číst instrukce či přepravní podmínky? Kde myslíš, že by řidič ty drobné neustále bral, nehledě na zdržování ostatních cestujících. Styď se!

Je takový předpis, že může odmítnout velkou bankovku při drobném placení.
Ale nikde není napsáno přesnou částku.

… ANO, má: „Vzhledem k tomu, že zákon obchodníkům nenařizuje, že musí za každou cenu vyjít zákazníkovi vstříc, může se stát, že vám pokladní, která nebude mít dostatek hotovosti na vrácení, odmítne bankovku převzít.“ https://www.no­vinky.cz/finan­ce/clanek/na-placeni-hotovosti-v-obchodech-jsou-zakony-pytel-minci-vam-neprojde-42662 >>> když to platí v obchodě, v buse obvzláště … ono stačí někdy použít mozek …

Narazil jste na neřešitelný problém. Bohužel.
Řidič je sice povinen přijmout jakékoliv platné oběživo, ale fakticky toho nemůže být schopen, vzhledem k omezenému množství peněz, jaké může mít z bezpečnostních důvodů v pokladně.
Cestující by sice měl platit přiměřeným oběživem, ale fakticky nemá možnost jej v daném čase získat.
Zákony obsahují ohromné množství takových pastí, kdy je někdo něco povinen, ale objektivně nemůže být schopen. Podle mého názoru jsou vytvářeny úmyslně, aby se „na každého něco našlo“.

Můžeš být nepřepraven. Zákon o silniční dopravě se odkazuje na vyhlášku o přepravním řadu, ve které se říká, že cestující je povinen mít přiměřený finanční obnos k úhradě jízdného a dovozného, úměrný výši jízdného, a že dopravce je povinen vydat tzv. smluvní přepravní podmínky (SPPO), a v nich ustanovit podrobnosti.

Cestující má nárok na přepravu, pokud splní všecky zákonné podmínky k tomu aby byl přepraven, mimo jiné, musí mít zakoupený platný jízdní doklad. Pokud některou ze, secundum et intra legem zákonem subsumovaných, podmínek cestující nesplní, dopravce nemá povinnost jej přepravit.

Bohužel, většina dopravcu nemá v SPPO jednoznačně specifikováno, co je tou „přiměřenou hotovostí úměrnou výši jízdného“. Ale pětikilo na dvanáct korun to rozhodně není.

Jenom fakta z praxe:

Řidičů je málo, a situace se bude nadále zhoršovat. Je to tak specifická práce, že spousta řidičů je, mírně řečeno, podivíny, a na otázku, proč pořád jezdí, viz věta prvá. Dobří řidiči, většinou, nebývají dobrými průvodčími, a naopak.

Řidiči mají tzv. směnné, tj. peníze, které vyfasují od podniku, aby byli s to vrátit cestujícím do začátku. U různých dopravců je tato částka různá, pohybuje se mezi Kč 200.00 – Kč 2,000.00, ovšem většinou je to Kč 300.00 – Kč 500.00. Pro podnik je tsou to mrtvé peníze, při nejvyšším směnném, o kterém znám (dva litry) to máš na sto zaměstnanců dvě stě tisíc.

Řidiči, většinou, mívají u sebe i tržbu nejméně z předchozího dne. Ta je různá, v řádu set korun na slabém turnusu o prázdninách, až po desítky tisíc, pokud je začátek měsíce a řidič prodá stovky měsíčních jízdenek, na silném turnusu. Většinou je to ale něco kolem 1–2 tisíc. Nelze na to však spoléhat, řidič může být první den po nemoci, dovolené, po uzávěrce, nový. V drtivé většině případů i kdyby vlastní peníze měl, nepoužije je. Spoustě řidičů je milší přeprava atomového odpadu, než lidí, nedivím se jim.

I když má řidič řádově jednotky tisíc korun, musí myslet dopředu, nemůže se vydat z posledních drobných. Spousta řidičů nemá ani možnost si, během výkonu, někde rozměnit, a tomu se musí přizpůsobit.

Dopravce od dopravce se liší v přístupu, jak rychle musí řidič tržbu odevzdat, někde tolerují 2–3 dny, někde musí následující den, nekompromisně, tržbu odevzdat. Řidič to neovlivní.

Řidič není security a autobus trezor, tzn. nemá potřebu mít u sebe desítky tisíc cizích peněz. Někdy se tomu vyhnout nedá, ale více, než dvě tržby, si prakticky nikdo nedrží, i když to možné je.

Někde jezdí docela dost cizinců, a ti mají většinou, z automatu na peníze, tisícovku, dvoutisícovku. Spousta z nich vůbec nezná veřejný dopravní systém našeho typu, jejich jednání je proto omluvitelné. O prázdninách jezdí docela dost lidí typu cizinců, i když cizinci nejsou, prostě lidi, co autobusem nejezdí = mají velký peníz. Občas se to stane každému, że nečekal, že pojede, nemá kde rozměnit atp.

Většina řidičů nemá intelektuální potenciál medvídka Pú. Tak to prostě je. Nemůžeš očekávat, že si budou toho, co jsem popsal výše, vědomi, a už vůbec ne, že se tomu přizpůsobí.

V zásadě jim je úplně někde, jestli v autobusu pojede jeden člověk, nebo čtyřicet. On má prachy stejné, méně lidí = méně bordelu, hluku, problémů. Ty chceš jet, ne?

Mimochodem i při placení v obchodech může prodavač při koupi jednoho rohlíku odmítnout třeba dvoutisícovku.