Neboj se toho a překonej ten stud. Začni dejme tomu s něčím jednodušším, třeba takový „ahoj“ je na odbourání ticha hotový zázrak. A pokud si nejseš jistej jestli teda nakonec jo nebo ne, tak je dobrý si v hlavě sesumírovat, co můžeš při takovým pozdravu nebo oslovení někoho získat a co můžeš a ztratit, a pokud můžeš získat víc než ztratit, tak je řešení jednoduché. Navíc to má ještě jednu výhodu, a to že s tvým pravopisem je mnohem lepší jí oslovit, než kdybys jí třeba něco napsal.

nebo bys mohl využít pauzy na oběd a přisednout si k ní ke stolu až bude hamat, na to by se pak hodilo starý dobrý grossmannovský: „Promiňte, slečno, je vedle vás zaměstnání?“

Upravil/a: bolak

No, hlavně se neznásilňuj. Třeba máš na to abys jí nějak pomohl, ochránil ji a tak. MOŽNÁ BUDE MÍT STEJNÉ NÁZORY. Neříkej ji nic, jen se představ. Čím upřímnější bude tvoje zpověď, tím líp. Pokud to ovšem nebude zase nějaká namyšlená pi*a.

Upravil/a: Kepler

To, co je na tom těžké, není dívku oslovit, ale snést případné odmítnutí a zesměšnění. Takže bych doporučil provést pokus tehdy, kdy to bude mít minimum svědků.
Co říct, to je snadné – třeba „Šla bys se mnou do kina, na oběd…“ nebo „Můžu ti pomoci?“ (v něčem co se jí nedaří), nebo „Tohle ti sluší“ (účes, brýle, oblečení, líčení…)

Za mého mládí napsal dr. Plzák tenkou knížku „K lásce připraven“, kde se tyto věci srozumitelně vysvětlují. Doporučuji si ji opatřit a přečíst.