Nezdá se to, ale nejzákladnější komunikaci lze zvládnout s pouhými asi třemi sty slovy a frázemi. To platí prakticky pro jakýkoli jazyk.
Upravil/a: Edison
0 Nominace Nahlásit |
Možná je výhodou třeba angličtiny, že nemá skloňování a časování. Počet slov redukuje maďarština, protože je lepí do jediného slova.
1Kdo udělil odpovědi palec? anonym
před 1745 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
„Základní komunikací“ mohou být pro každého úplně jiné fráze. To nezáleží na jazyce, ale na lidech a jejich obzorech a životním stylu. Vezměte si slovní zásobu takové Jolandy… vidím velký špatný.
0 Nominace Nahlásit |
Já bych to viděl jednoznačně na jazyk lásky. Pokud to oba chtějí, určitě se domluví.
0
před 1745 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Podle mne je to řeč těla. Gesta jsou jednoznačná a pohyb hlavy, rukou, postoj, pohled , způsob dýchání . A nemusím ani mluvit. Pozdrav – mírný předklon a úsměv. Vezměte si něco k jídlu – gesto ukazující na plný stůl. a jiné.
0
před 1745 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Je to, jak píše Edison, že na úplně základní dorozumění a komunikaci
stačí asi 300 slov, frází.
Těch 300 je ale opravdu jen to nejzákladnější. V AJ prý tvoří
300 slov 65 % všech psaných materiálů. (Je sice asi 100 slov, která jsou
nejpoužívanější v psaném i mluveném projevu, ale 100 slov
pochopitelně na dorozumění nestačí. Těch 100 se prostě hodně často
objevují – vyskytují se snad v každé větě – jsou to zájmena
„já, ty,“.. aj.., pak slovesa -„být“,mít… a pak nejužívanější
pods. jména. To ovšem ještě nestačí na porozumění celé věty – když
známe jedno slovo z té věty – proto na dorozumění nestačí 100 slov,
ale 300 a víc = abychom znali i ty zbylá slova v té větě).
Jako opravdový základ pro dobrou úroveň komunikace se většinou uvádí
625 slov – nejen v AJ, ale v jazycích celkově.
Na už docela fakt kvalitní úroveň stačí 1 000 až 3 000 slov – a
to není tak těžké – naučit se tisíc slov. Kdybych se učil 20 slov za
den, tak za 2 měsíce se to s přehledem naučím. (U dospělého rodilého
mluvčího, nehledě na jazyk, se jeho aktivní slovní zásoba pohybuje od
3000 slov. Většina si myslím, že se pohybuje tak na 4 000 a víc ne.
Takže když se člověk naučí 2 000 slov v cizím jazyce, tak je docela
zavodou, trochu se to sesumíruje s gramatikou – a 1 jazyk se za chvíli
naučíš – např. během pár měsíců až 1 roku – což není dlouhá
doba. Nejvíc záleží na vlastní iniciativě — jak moc se tomu člověk
-denně- věnuje, a jak moc se to chce naučit. To druhé hl. je pak složitost
jazyka – a ta většinou souvisí s odlišností/příbuzností cizího
jazyka od toho našeho).
BTW aktivní slovní zásoba jsou ta slova, kterým rozumí a která aktivně
používám).
Je třeba si pamatovat, že jazyk se dělí do 4 oblastí, které je třeba
umět, abychom ho ovládali skutečně celý po všech stránkách, totiž:
psaní, čtení, poslech a mluvení. Např. někdo může žít někde
v zahraničí, mluví se tam cizím jazykem a ten člověk předtím ten jazyk
neovládal než tam začal bydlet. Jazyk se naučil docela obstojně a to jen
kvůli komunikaci a poslechu s ostatními (sám se ho neučil – doma). Umí
poslouchat a chápe, co se říká a umí komunikovat. ale kdyby po něm někdo
chtěl ať něco napíše nebo možná i přečte, tak už mu to tolik
nepůjde.
Naopak někdo, kdo chce cizí jazyk umět kvůli práci, se učí hlavně
gramatiku, slovíčka; hodně čte, píše, ale vůbec nemluví. Takže bude
umět přeložit text i něco napsat, ale nebude dobře mluvit…
Proto je u jazyku důležité, co se chceme především naučit – co je pro
nás prioritní a co budeme potřebovat (používat).
Ale pokud chce člověk ten jazyk skutečně (celý) ovládat, neměl by
zanedbávat žádnou z těch 4 oblastí: psaní, čtení, poslech a
mluvení.
Za nejjednoduší jazyk (na světě) je uváděna španělština – co do slovíček, výslovnosti, tak gramatiky.
Takže snad každý jazyk má stejné množství základních slov, které je
třeba se naučit – k základní komunikaci.
To, jak rychle se naučíš těch pár zákl. slov nějakého jazyka, rozhoduje
příbuznost onoho jazyka k tvému (k mateřštině) – např. zda patří
k indoevropským nebo ne, pak jestli je třeba germánský, slovanský aj. a
pak jaké má písmo – protože pokud má jiné, je třeba se jako první ho
naučit – čím méně příbuzný je tvému jazyku, tím hůř se to bude
učit (tím víc je odlišný, jak třeba ve složitosti písma, výslovnosti,
zcela jiné gramatice – pravidlům ve slovosledu, časům,
skloňování atd.).
Upravil/a: DoTazatel
0
před 1745 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Kelt: Gesta rozhodně nejsou jednoznačná… Mezi národy se význam dost liší a často i v rámci jednoho města… Co ve sněmovně znamená „Jseš jednička“ v hospodě o ulici dál znamená „Jseš <úd>“
McM: Mýlíš se. Mají standardní jazyk. Dokonce nejsou národnostně shodné. Ne nadarmo se tomu říká „znakový jazyk“. Už vůbec není pravdou, že by neměl slova.
… slovo je z hlásek „Hláska je základní jednotka (segment) zvukové stránky řeči, kterou se zabývá fonetika a fonologie.“ https://cs.wikipedia.org/wiki/Hl%C3%A1ska a to je jim houby platný, takže dle definice: „Znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu.“ https://cs.wikipedia.org/wiki/Znakov%C3%BD_ jazyk je to jazyk, ale beze slov …
Ta definice je chybná. Slovo vyjadřuje především ucelenou myšlenku. Je vcelku fuk, jak je vyjádřeno. Slova prostě mají. To, co tvrdíš jsou pouhé předsudky. Asi by to chtělo si o znakových jazycích přečíst něco více na speciálnějších serverech, než je wiki… Ona ani wiki není dokonalá.
… fajn, když nestačí wiki, jsou zde stránky pro neslyšící: http://ruce.cz/clanky/188-co-je-znakovy-jazyk-znakovana-cestina
, kde probírána právní a jazyková stránka >>> přesně jak jsem
opsal výše z wiki … takže shrnutí: používá znaky, samozřejmě že
v závislosti na národnosti, ale netvrdil jsem, že znakování je všude
stejné …
… no, já kolikrát nemít ruce, tak se nedomluvim ani v čechách …
Tak si to vezměme od začátku. Máš to v Bibli: Na začátku bylo slovo. Slovo je vnitřní interpretr myšlenky. Vnějším iterpretrem je jazyk. Všimni si, že když člověk na něco myslí, myslí ve slovech a jazykem pak tu myšlenku iterpretuje vnějšímu světu. A jak jsme si řžekli, znakový je jazyk. Znaky jsou vněšjší interpretací slov, která vnitřně interpretují myšlenky.
Kdepak. Nad tím přemýšlejí vědci už celkem dlouho, jestli bylo nejprve myšlení a pak jazyk, nebo naopak, protože aby mohl člověk myslet, potřeboval k tomu nástroj – jazyk. Je to asi jako jestli bylo první slepice nebo vejce.