Historie úprav

DoTazatel

Odpověděl/a – 27.leden 12:53

Je to, jak píše Edison, že na úplně základní dorozumění a komunikaci stačí asi 300 slov, frází.
Těch 300 je ale opravdu jen to nejzákladnější. V AJ prý tvoří 300 slov 65 % všech psaných materiálů.
Jako základ pro dobrou komunikaci se většinou uvádí 625 slov – nejen v AJ, ale v jazycích celkově.

Na už docela kvalitní úroveň stačí 1 000 až 3 000 slov – a to není tak těžké – naučit se tisíc slov. Kdybych se učil 20 slov za den, tak za 2 měsíce se to s přehledem naučím. (U dospělého rodilého mluvčího, nehledě na jazyk, se jeho aktivní slovní zásoba pohybuje od 3000 slov. Většina si myslím, že se pohybuje tak na 4 000 a víc ne. Takže když se člověk naučí 2 000 slov tak je docela zavodou, trochu se to sesumíruje s gramatikou – a 1 jazyk se za chvíli naučíš – např. během pár měsíců až 1 roku – což není dlouhá doba. Nejvíc záleží na vlastní iniciativě).
BTW aktivní slovní zásoba jsou ta slova, kterým rozumí a která aktivně používám).

Je třeba si pamatovat, že jazyk se dělí do 4 oblastí, které je třeba umět, abychom ho uměli skutečně celý po všech stránkách, totiž: psaní, čtení, poslech a mluvení. Např. někdo může žít někde v zahraničí, mluví se tam cizím jazykem a ten člověk předtím ten jazyk neovládal než tam začal bydlet. Jazyk se naučil docela obstojně a to jen kvůli komunikaci a poslechu s ostatními (sám se ho neučil – doma). Umí poslouchat a chápe, co se říká a umí komunikovat. ale kdyby po něm někdo chtěl ať něco napíše nebo možná i přečte, tak už mu to tolik nepůjde.
Naopak někdo, kdo chce cizí jazyk umět kvůli práci, se učí hlavně gramatiku, slovíčka; hodně čte, píše, ale vůbec nemluví. Takže bude umět přeložit text i něco napsat, ale nebude dobře mluvit…
Proto je u jazyku důležité, co se chceme především naučit – co je pro nás prioritní a co budeme potřebovat.
Ale pokud chce člověk ten jazyk skutečně (celý) ovládat, neměl by zanedbávat žádnou z těch 4 oblastí: psaní, čtení, poslech a mluvení.

Za nejjednoduší jazyk (na světě) je uváděna španělština – co do slovíček, výslovnosti, gramatiky.

Takže snad každý jazyk má stejné množství základních slov, které je třeba se naučit – k základní komunikaci.
To, jak rychle se naučíš těch pár zákl. slov nějakého jazyka, rozhoduje příbuznost onoho jazyka k tvému (k mateřštině) – např. zda patří k indoevropským nebo ne, pak jestli je třeba germánský, slovanský aj. a pak jaké má písmo – protože pokud má jiné, je třeba se jako první ho naučit – čím méně příbuzný je tvému jazyku, tím hůř se to bude učit (tím víc je odlišný, jak třeba ve složitosti písma, výslovnosti, zcela jiné gramataice – pravidlům ve slovosledu atd.).

DoTazatel

Odpověděl/a – 27.leden 13:09

Je to, jak píše Edison, že na úplně základní dorozumění a komunikaci stačí asi 300 slov, frází.
Těch 300 je ale opravdu jen to nejzákladnější. V AJ prý tvoří 300 slov 65 % všech psaných materiálů. (Je sice asi 100 slov, která jsou nejpoužívanější v psaném i mluveném projevu, ale 100 slov pochopitelně na dorozumění nestačí. Těch 100 se prostě hodně často objevují – vyskytují se snad v každé větě – jsou to zájmena „já, ty,“.. aj.., pak slovesa -„být“,mít… a pak nejužívanější pods. jména. To ovšem ještě nestačí na porozumění celé věty – když známe jedno slovo z té věty – proto na dorozumění nestačí 100 slov, ale 300 a víc = abychom znali i ty zbylá slova v té větě).
Jako opravdový základ pro dobrou úroveň komunikace se většinou uvádí 625 slov – nejen v AJ, ale v jazycích celkově.

Na už docela fakt kvalitní úroveň stačí 1 000 až 3 000 slov – a to není tak těžké – naučit se tisíc slov. Kdybych se učil 20 slov za den, tak za 2 měsíce se to s přehledem naučím. (U dospělého rodilého mluvčího, nehledě na jazyk, se jeho aktivní slovní zásoba pohybuje od 3000 slov. Většina si myslím, že se pohybuje tak na 4 000 a víc ne. Takže když se člověk naučí 2 000 slov v cizím jazyce, tak je docela zavodou, trochu se to sesumíruje s gramatikou – a 1 jazyk se za chvíli naučíš – např. během pár měsíců až 1 roku – což není dlouhá doba. Nejvíc záleží na vlastní iniciativě — jak moc se tomu člověk -denně- věnuje, a jak moc se to chce naučit. To druhé hl. je pak složitost jazyka – a ta většinou souvisí s odlišností/pří­buzností cizího jazyka od toho našeho).
BTW aktivní slovní zásoba jsou ta slova, kterým rozumí a která aktivně používám).

Je třeba si pamatovat, že jazyk se dělí do 4 oblastí, které je třeba umět, abychom ho ovládali skutečně celý po všech stránkách, totiž: psaní, čtení, poslech a mluvení. Např. někdo může žít někde v zahraničí, mluví se tam cizím jazykem a ten člověk předtím ten jazyk neovládal než tam začal bydlet. Jazyk se naučil docela obstojně a to jen kvůli komunikaci a poslechu s ostatními (sám se ho neučil – doma). Umí poslouchat a chápe, co se říká a umí komunikovat. ale kdyby po něm někdo chtěl ať něco napíše nebo možná i přečte, tak už mu to tolik nepůjde.
Naopak někdo, kdo chce cizí jazyk umět kvůli práci, se učí hlavně gramatiku, slovíčka; hodně čte, píše, ale vůbec nemluví. Takže bude umět přeložit text i něco napsat, ale nebude dobře mluvit…
Proto je u jazyku důležité, co se chceme především naučit – co je pro nás prioritní a co budeme potřebovat (používat).
Ale pokud chce člověk ten jazyk skutečně (celý) ovládat, neměl by zanedbávat žádnou z těch 4 oblastí: psaní, čtení, poslech a mluvení.

Za nejjednoduší jazyk (na světě) je uváděna španělština – co do slovíček, výslovnosti, tak gramatiky.

Takže snad každý jazyk má stejné množství základních slov, které je třeba se naučit – k základní komunikaci.
To, jak rychle se naučíš těch pár zákl. slov nějakého jazyka, rozhoduje příbuznost onoho jazyka k tvému (k mateřštině) – např. zda patří k indoevropským nebo ne, pak jestli je třeba germánský, slovanský aj. a pak jaké má písmo – protože pokud má jiné, je třeba se jako první ho naučit – čím méně příbuzný je tvému jazyku, tím hůř se to bude učit (tím víc je odlišný, jak třeba ve složitosti písma, výslovnosti, zcela jiné gramatice – pravidlům ve slovosledu, časům, skloňování atd.).