Ktera indoevropska slova jsou stejna v slovanskych, germanskych a romanskych recech do dnes.

Slova se nedají uvést, je jich hodně, i když v průběhu staletí se mnohá hláskově upravovala. Všechny uvedené jazykové skupiny vznikly ze společného indoevropského jazyka . Z něho se vyvinuly jazyky slovanské, germánské a italické a další.

Slovanské se dále rozčlenily na východo-, západo-, jihoslovanské. Stejně tak se rozdělily jazyky germánské, u italických z tzv. vulgární latiny vznikly jazyky románské.

Takže jazyky měly společný základ, který se hláskově vyvíjel a vznikly tak rozdíly mezi jazyky.. To se zjistilo historickosrov­návacími metodami. Vědci srovnávali jednotlivých hlásek, jak se v jazycích vyvíjely. O tom se dovíme z etymologie jednotlivých jazyků.

Třeba – nemám starofrancouzské výrazy.
med – česky , metu – stsasky ., lat – výraz neexistoval, methu – řecky, madhu – sti.

mě – česky, mik – gótsky, me (e s vodorovnou čárou) . lat., me – řecky, má – sti..

matka – č., modar – got. (s vodorovnou čárou nad o, máter . lat.(vod. čára nad a)j, meter – ř (vod. čáry na oběma e), mata – sti.

Vědci našli hlásková pravidla, která platila stejně v několika jazycích. U uvedených příkladů byla společnou hláskou v mnoha prajazycích souhláska m. Tak jazykovědci zkoumali jednotlivé hlásky v pořadí a rekonstruovali staré, tedy původní jazyky,. Čeština se rekonstruovala na základě dnes již mrtvé staroslověnštiny.

Úvod do etymologie

Kočka je cat anglicky Katze německy gato španělsky koška – rusky, nemám azbuku
Bratr brat – rusky, brother – anglicky, Bruder – německy, fratelo – italsky,
jedna uno – italsky un – španělsky, one – anglicky, un -francouzky, ein – německy,
odin – rusky,
matka , mother, madre, mat, Mutter
Těch slov bude daloko více, protože pocházejí z jednoho základu.
namátkou jsem několik vybral.
A pro úplnost hovoříme o slovanských, germánských a románských jazycích.

Například zájmena: ty, tu, toi, du, thou nebo sobě, sibi, selbst nebo mi, mir, me nebo nás, nos, uns apod. Tvary slovesa být: čes. bud- a lat. fut(urus), české je(st) a lat. est a něm. ist apod. A samozřejmě číslovky tři, tres, drei …

U mnohých slov se nedá jednoznačně určit, zda se vyvinula z „praindoevropštiny“ samostatně v jednotlivých jazycích nebo zda byla převzata z jednoho jazyka do jiného po jejich oddělení. Například čes. vládnout a něm. walten nebo čes. pluh a něm. Pflug či angl. plough.
(Málo si uvědomujeme, že například některá slova, i když obsahují české ř, jsou převzatá. Například skříň z lat. scrinium nebo oltář z lat. altare. Podobně čes. almužna z řec. ελεημοσύνη.)