Kolik lidi je poctivych?

Kolik lidí je poictivých? Jak v které oblasti. Nejprve by se musela definovat poctivost a stanovit kritéria, podle kterých by se to hodnotilo. Přes hranice spoustu věcí se snaží lidé převézt z neznalosti, další věci jsou vědomé ale u potrabin vezou třeba nějakou specialitu jako dárek, nebo si betou zboží na které jsou zvyklí ak teté v dané zemi / v tomto případě v Austrálii/ nejsou. Další část věří, že něco převezou a budou z toho mít nějaký zisk, či nějakou výhodu. To je všude ve světě stejné. Všechny celníci odhalit nemohou.

Co to je poctivý člověk?

Úplně otevřeně a na rovinu, absolutně materiálně poctivý člověk, tedy skutečně v absolutní rovině smyslu slova, by byl požehnáním. Takového člověka bys chtěla za business partnera, za životního partnera, a rozhodně bys ho pozvala na večeři. E contrario, absolutně formálně poctivý člověk, tedy skutečně v absolutní rovině smyslu slova, by byl prokletím. Takového člověka nechceš, nechceš ho za business partnera, za životního partnera, a rozhodně bys ho nepozvala na večeři.

Mezi formálním právem a materiálním právem je taky značná diarchie. Koho je lepší potkat v silničním provozu: řidiče „zupáka“, který striktně dodržuje formální pravidla (a, pro toto, berme že dodržuje, ačkoli de facto je to tak, že se domnívá, že je dodržuje), nebo řidiče, řekněme, nonkonformního, který je vyježděný, ví co si může dovolit, a tak, sice, jede mimo obec po interstate, namísto 90 kmph, 105 kmph, ale ve vesnici pojede klidně 35 kmph, namísto 50 kmph, poněvadž to vyžaduje charakter a hustota provozu?

Stejné je to s poctivostí: jistě, jestli někdo si udělá „kšeft“ z toho, že bude číhat na deriatrické báby v nesnázích, usměje se na ně, pomůže jim, aby v nestřeženém okamžiku jim sebral peněženku, zkušeným hmatem z ní vytáhl bankovky, a pak jí strčil zpátky, no tak to asi nebude schvalovat nikdo. Ale co když najde někdo tašku, a v ní pět millionů? Je prakticky vyloučené, aby to byly legální peníze, protože v dnešní době takovou hotovostí nelze legálně platit. Ztracené výplaty to asi taky nebudou, protože výplaty v hotovosti vyplácí dnes málo kdo, těm pár zaměstnancům, co to požadují, to raději škoduje a zašle složenkou. Tak?

Nebo tunelář, který vytuneluje nějaký nadnárodní „fuckbook“, nebo jiného tuneláře? Ono je rozdíl vytunelovat onkologickým fakanům svěřenský fond a vytunelovat „fuckbook“.

Je spousta věcí, které jsou objektivně, materiálně, nepoctivé a jsou společností naprosto akceptovány. Například tzv. nadsázka (takže lež a manipulace) v reklamě. Jsou věci, které jsou objektivně, materiálně, nepoctivé a nejsou společností vůbec akceptovány (např. ukrást hluché, poloslepé a dementní bábušce peněženku z tašky). Všecko ostatní je někde mezi tím.

Vozit žrádlo do Australského společenství může jenom hňup a blázen, protože je to megaostrov, s vlastní florou a faunou, no a tak je asi jasná legitimita toho zákazu. Ale jak je dnes, vlastně, téměř všecko relativní a subjektivní, no tak tohle je výsledek. Jeden z mnoha. 🙂

Poctivý je ten, kdo se chová čestně, nešidí a nepodvádí.

Neviem koľko ľudí, jednoducho aj preto, že aj pojem „poctivosť pri pašovaní“ závisí od dôvodu pašovania a od pohľadu ľudí dohliadajúcich na zabránenie pašovania.
Za čias socialistického Československa sa veľakrát pašoval nedostatkový tovar, buď pre svoju osobnú spotrebu, alebo na kšeft .
Spomínam si napríklad pokus o prepašovanie jediného nahryznutého jablka na ceste do USA. Nepodarilo sa, Jablko skončilo v odpade pred colníkom. A pri návrate zase colné prehlásenie prostej ženičky, čo bola ešte stále vyvalená zo Západu a napísala mohutný husto popísaný zoznam jednotlivých kusov prevážaného nákupu a darčekov od cukríkov a ceruziek až po tie o trochu drahšie predmety. Prirodzene colníkovi sa ten zoznam nechcelo čítať, hlavne keď za vami videl nádejných adeptov na preclenie.

Ale na druhej strane, ak som išla do zemi, kde boli niektoré veci na indexe, tak som tam tie veci neviezla. Aj keď raz sa mi stalo, pred vchodom do elektronickej brány na kontrole všetko kovové som dala do misky na pás, ktorý prechádzal okolo colníka. Vošla som do brány a policajti siahli na zbrane. Čidlo vrieskalo, ako by som mala so sebou atómovú bombu. Skúsila som ešte raz vo vedľajšej bráne, zase poplach, pri osobnej kontrole nenašli nič. Pri odchode som len tak jemne kolegom zašepkala „ach jó, to ty mé železný nervy“ Jeden z domácich strážcov poriadku sa nečakane naklonil ku mne a ticho zašepkal „nemluvte a jděte rychle pryč“.
Preto malá rada na záver: Pašeráci amatéri buďte ticho aj pri prechádzaní hraníc.

Nula.

Určitě bych neriskoval s nějakým nepovoleným zbožím. Ale vozívali jsme všelico, za starého režimu hodně věcí a potravin nebylo k mání, tak jsem si dovezli. Celníci to celkem respektovali.