Odpoveď byla označena jako užitečná

I dnes se najdou písníčky, které mají co říci, ale zpravidla nejde o main stream.
ad1) Písničky z těchto let jsou pro mně především záležitost nostalgie. Vypálil jsem 2 CD s písničkami 60. let a dovezl jsem je tetičce do rajchu, kde žije už 50 let. Velmi ji to potěšilo.
Jinak i dnešní popík dokáže být velmi zajímavý, hlavně zásluhou neskonale pestřejšího a zajímavějšího výběru hudebních nástrojů, často elektronických. O technické kvalitě nahrávek ani nemluvě. O tom se nám před padesáti lety ani nesnilo.
To, co se hraje v našich komerčních rádiích je prostě hrůza. Několikrát denně stále stejné „hity“, většinou už obstarožní. Díky bohu, že jsou k dispozici tisíce internetových rádí z celého světa a napříč všemi žánry. Zpravidla uvádějí během reprodukce i interpreta a název skladby a tak se moje fonotéka neustále rozrůstá o to nejlepší z nejlepšího. Díky ulozto.cz.

Musím se přiznat, že drtivou většinu mých vybraných písní na Youtube jsou právě tyto. Chybí mě ale třeba V. Vodička, R.Pellar nebo country kapely.
Je to paráda, dnes jen malá část hitů vezme za srdce.

1.Písně 60 a 70 let mají své kouzlo.V rockové muzice měl skoro každý kytarista svůj zvuk a styl kytary,který byl jeho rozpoznávacím znakem.
2.Dnes je v muzice přemíra agrese a špatný zvuk.To se týká zejména některých větví metalu.
3.Máme dost dobrých muzikantů,ale to co prezentují česká rádia je katastrofa.

Samozřejmě. Písně 60. let byly melodické, většinou snadno zapamatovatelné a jsou stále hezké.
Ono je to asi trochu zkreslené tím, že jsem byl mlád (už budu měnit 8. gumy) a mám na mládí, jako asi většina lidí hezké vzpomínky. Dnešní písně jsou málo melodické, i když se mi některá zalíbí, mám problém si ji zazpívat, pletou se mi tam podobné melodie dnešní tvorby.

Na písních z minulé doby je vidět, jak byli skladatelé muzikální. Jsou to velmi často písně s krásnou nosnou melodií (ať už skladby převzaté, nebo domácí), které byli opatřeny texty špičkových textařů, jako např. Zdeněk Borovec, Jiří Zmožek, Michal Bukovič, nebo Jiří Grossmann. Dnes melodické písně, které by byly k zapamatování neexistují. Kvalitními texty ale dnes vyniká třeba Fanánek Hagen. S hudbou je to bída. Takové techno není hudba, jsou to jen rytmické zvuky na zblbnutí mozku.

Upravil/a: elkon

Přemýšlím, jestli je to volná parafráze nebo chyták na pamětníky:
„… to zněly písně líp a sladší měly zvuk…“

A měli pravdu → Gott i Borovec.
Písně tehdy zněly líp nejen proto, že vinylové desky znějí lépe
než CDčka, a/nebo že reproduktory bývaly ze dřeva, ale hlavně
proto, že textaři věděli, o čem píší a zpěváci, o čem zpívají …

Mladším „nepamětníkům“ doporučím z druhého odkazu hlavně
„Čekej tiše“ s Evou Olmerovou. Znáte některého dnešního zpěváka,
který by se jejímu přednesu i jen vzdáleně přiblížil?
__

Ano, písně 60. let, částečně i 70. byly nápadité, melodické,
mívaly (většinou) i kvalitní texty.

Jenže autoři té doby měli jednodušší situaci, protože přicházeli
s něčím novým. Za dalších 50/60 let toho vzniklo tolik, že téměř
u všeho „nového“ mám pocit, že „už jsem to někde slyšela“.

Možná proto se objevily hip-hop a rap, které se ani nepokoušejí
o originalitu nebo melodičnost.
____

Dnešní rádia se nedají poslouchat (poslouchám jen Vltavu,
Classic Praha, ČRo Plus a někdy Country rádio).
__

A přestože si stojím za svým názorem ohledně kvality tehdejší
hudby i textů, si myslím, že ve vztahu k hudbě 60. let hraje roli
i mládí → „objevování a dobývání světa“ a vzpomínky …
__

Současné texty mi až na výjimky neříkají nic.
Nejsem ale schopná posoudit, jestli něco říkají mladým.
U svých dcer vidím útěk od mainstreemu, poslouchají
Čechomor, Assonanci, Klíč (škoda, že se rozpadl), Radúzu, …

Plně souhlasím.

1. Podíval jsem se na odkaz, většina z uvedeného jen po přečtení názvu se mi ozývá v uších melodie.Byly skladby tenkrát opravdu melodické a každá z nich mělo opravdu svůj příběh.
2. Opět se vrátím třeba jen k těm názvům. I z nich je patrná ta pestrost jak melodií tak témat. Co se hlasitosti týká, tak je to opravdu tak a stále si na to nějak obtížně zvykám.
3. Myslím, že je to tak, že skladeb bez pořádného příběhu, které chytnou za srdce přibývá. Je pravda že dnešní mladí poslouchají převážně anglické skladby. O zpěvu se sice nedá říct, že anglicky je i zpívají. Někteří s žádnou, někteří s velmi malou znalostí angličtiny se o to snaží, ale výsledek je jen podivná řeč vzdáleně angličtinu připomínající. Vadí mi to u dětí a dospívajících, neví o čem zpívají, co skladby vyjadřuji, ale je velice málo z nich, kteří jsou schopni dát dohromady nějakou českou lidovku. Neni to však převážně jejich chyba, ale chyba společnosti a hlavně médií.

Nemusím vzpomínat. Často si je pouštím z MP3 nebo flash, kde mám svůj oblíbený výběr. Českých i zahraničních.
Co se týče mistra Karla, Kufr iluzí patří k mým oblíbeným.

Nechci se opakovat, souhlasím s většinou I když Gotta nemusím, ale něco má dobré. Například Oči má sněhem zaváté – nástroje, interpret, nahrávka , líbí se mi to stále více. Texty, melodie – pamatuji se, že jsem hrál na kytaru tyto skladby u táboráku a bylo to něco. Hlavně bylo úžasné , jak hudebníci drželi rytmus, co takt, do úder do bicích, dnes, když je tam automatický bubeník, tak se vytrácí člověk. No a efekty elektrofonických nástrojů? Někde se to hodí, jinde je to pokus omyl, a byl omyl to vydat.