Když děti potřebují peníze, rozumí pojmům Má dáti/Dal tak dobře, že je nezaměňují za výrazy Dá máti/Dal otec?

Odpoveď byla označena jako užitečná

V každém případě je nutné s dětmi mluvit o penězích, o jejich hodnotě a nakládání s nimi.
Kdy dávat peníze dětem asi nelze jednoznačně stanovit, záleží i na vyspělosti a podobně. Osobně jsem u svých dětí měl takový model: od druhé třídy dostávali pravidelně vždy na začátku měsíce kapesné. K tomu jim přibyla občas nějak koruna od prarodičů a podobně. Kapesné bylo pouze jejich pro jejich potřebu. Šli ze školy, chtěly zmrzlinu, musely zvážit, zda na to mají, či ne.Obdobně se omezily i sladkosti při nákupech z rodinného rozpočtu. Z kapesného si kupovaly věci pro sebe, dárky na Vánoce a podobně. Pokud toužily po něčem, dost často jsme dělali dohodu, podle toho, jak jsem to považoval za nutné, jsme se vždy dohodli, že na konkrétní věc přispěji třeba 50 %, až si 50 % našetří sami. Výše byla různá, od nuly po 95 %. Později jim k tomu přibyla i možnost haléřového přivýdělku. Obdobně to pokračovalo i po skončení ZŠ. Tam se samozřejmě částka zvyšovala. Vzniklo při tom spousta příběhů a zajímavostí. Výsledek byl takový, že se přirozeně naučily hospodařit s penězi a znát jejich hodnotu. Vede se to s nimi celý i dospělý život. Vždy mají přede spočítané, co je a co neni možné. Pokud vím, tak nikdy neměly žádné vážné finanční problémy.
Kolik dávat dětem? Nelze jednoznačně odpovědět, záleží na věku a na finančních možnostech rodiny. U prvňáčka cca 100 Kč. Na střední škole bude částka třeba i několikatisícová, podle toho, co dítě platí. Pokud si platí třeba všechno jídlo, cestovné, osobní potřeby a bydlení na internátě nebo kolejích.
Setkávám se často s cizími dětmi. Některé děti mají, na co si vzpomenou, rodiče dají na cokoli a mají i dostatek peněz na běžnou útratu. Ti si většinou nedokáží vážit ničeho. I tam vidím, že děti, které mají pravidelnou částku pro své potřeby, že rozvažují, plánují a dovedou si více cenit hodnoty peněz i věcí.

Upravil/a: quentos

Děti hodnotě peněz moc nerozumí, ale měly by se k tomu vychovávat. Menší kapesné úměrné věku není na škodu. Koupil jsem vnučce pěknou kasičku, tak snad i to pomůže.

Naše vnoučky už odrostly, nyní studují na vysokých školách, ale korunky mají ještě raději než coby děti. Obecně jsem však u jejich vrstevníků zaznamenal zajímavý trend a sice, že většina z nich při studiu někde pracuje na poloviční úvazek. Díky tomu si např. naše starší pradcera loni takto přivydělala přes sedmdesát tisíc čistého. Někteří z nich dokonce uvažují zda nejít pracovat naplno a přejít na systém dálkového studia. Jestliže to zvládnou, pak klobou dolů.

Pojmy „Má dáti/Dal“ už vycházejí z módy, dnes stačí trvat na „Dá sociálka“.