Avatar uživatele
ivzez

Kdy přesně a proč se u nás začala přechylovat ženská příjmení?

„Hrabu se“ ve starých matrikách a dalších dokumentech
a všude potkávám příjmení nepřechýlená.

Příklad z matriky (roky ± 1870–1908):
… a jeho manželky Kathariny, rozené Schiller …
(často uvedeno i křestní jmého otce)

Příklad z policejní přihlášky z roku 1925:
Charvat Božena …

Přechýlené ženské příjmení jsem našla na jedné přihlášce
z roku 1934, ale nevím, jak to bylo do toho roku 1934.

Zajímal by mne i důvod.
Očividně to fungovalo několik set let, tak proč ta změna?

A když to u nás mohlo fungovat dříve, měli bychom v sobě
mít alespoň tolik úcty slušnosti k jiným lidem, abychom jim
nekomolili příjmení, sotva překročí hranici.

_________

Doplňuji:

Děkuji všem za odpovědi.

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Upravil/a: ivzez

Zajímavá 6Pro koho je otázka zajímavá? annas, johana 56, MonkeyKing, Rokio, independent, aliendrone před 2305 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Edison

Odpoveď byla označena jako užitečná

Jedna z teorií praví: Ten důvod je velmi prostý a prastarý. Přechýlení ženských příjmení vychází z „nazdřazenosti“ muže, kdy ženy patřily jemu. Všiměnte si, že -ová má velmi blízko k -ova. Období, kdy se příjmení v češtině nepřechylovala byla spíše módní záležitostí. Taky to nebylo tak striktně pravidly určováno. Oproti dnešku.

Jinak příjmení se přechylují právě z důvodu, aby se poznalo pohlaví jeho nositele/nositelky, zejména v jazycích, kde to prostě neumíme. Neplatí to pouze tam, kde si to nositelka výslovně nepřeje. Naproti tomu u českých příjmení nestačí pouze nesohlas s přechýlením, ale musí k tomu být důvod. Například známá moderátorka Ema Smetana… Ač se to nezdá, její manžel je angličan. Proto si mohla o nepřechýlení požádat.

Doplnění: A projděte si i jiné jazyky. Přechylování není výsadou pouze češtiny. A nakonec i ve zcela jiných jazycích se dějí jiné věci: V severských zase příjení mívají hodně koncovky -son, -sen, -nen… žáno… A původ? Zkrátka to označuje potomka, tedy jistou rodovou linii. A myslím, že podobných zvláštností by se po světě našlo velmi mnoho.

Upravil/a: Edison

1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?ivzez Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Kepler

Dřív přechylování nebylo tak rozšířené, snad jen pod vlivem národního obrození. Asi proto, že dřív tady vládli germánští cizáci, kteří přechylování neznali a tak jim to přišlo přirozené. Přechylování je spíš slovanská specialita. Dnes si žena už příjmení nemusí přechylovat, když má pocit, že je takto světovější

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Muso

To není komolení, ale přizpůsobení českému jazyku. Když se ženské jméno nepřechýlí, nedá se skloňovat. Jinak souhlas s Keplerem.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
annas

https://www.od­povedi.cz

"Kdy se v češtině začala u příjmení žen používat koncovka -ová?
--

Uvedla jsem , že přechylování začalo obecně pravděpodobně koncem 19. století , kdy se přestaly délkou „a“ v koncovce rozlišovat svobodné a vdaná ženy – pro všechny platilo „á“.

"Je třeba říci, že přechylování příjmení je charakteristickým rysem českého mluvnického systému, který se v češtině vyvíjel spolu s příjmeními; zápisy ženských příjmení v přechýlené podobě jsou staré již několik století (Elška Ettlová 1430, Dorota Chřenová 1576, Anna Porybná 1584, Eva Kotková 1606 ap

O běžnosti přechylování cizích ženských příjmení v češtině se můžeme např. přesvědčit i v Ottově slovníku naučném; v dodatcích z let 1935—1938 se uvádějí hesla jako Lagerlöfová Selma, Ringová Barbara, Rinehartová Mary Roberts aj. (Z té doby pochází i přechýlený pseudonym George Sandová, třebaže si ho spisovatelka vybrala původně v podobě George Sand jako pseudonym mužský.)

http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=7046

Ještě jsem něco našla

„Vztah přípon -ova / -ová a sociální kategorie svobodná / vdaná“

"František Cuřín se ve svém článku vyjadřuje k diskuzi na téma přechylování a k teorii, podleníž „by měla přechylovací přípona -ova mít tvar jmenný, mluví-li se o ženě svobodné, a tvarsložený, mluví-li se o vdané“.

O této teorii se vedla diskuse už v roce 1876 v časopise Pokrok."

Takže zřejmě po této době se přechylování ustálilo.

„Přechylování jako součást českého jazykového systému“ na s. 45 – pohled do historie a vývoj přechylování.

https://kb.upol­.cz/fileadmin/u­serdata/FF/ka­tedry/kbh/veda_a_vyz­kum/bohemica_o­lomucensia/BO_2_2010­.pdf
6.

Upravil/a: Odpovědi.cz

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
annas

Vím, že tato otázka zde byla, vysvětlovala jsem, ale nemůžu najít.

před 2385 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
annas

Už jsem otázku našla
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/kdy-se-v-cestine-zacala-u-prijmeni-zen-pouzivat-koncovka-ova
„Kdy se v češtině začala používat koncovák -ová“

Další zdroj
http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=7046
"O běžnosti přechylování cizích ženských příjmení v češtině se můžeme např. přesvědčit i v Ottově slovníku naučném; v dodatcích z let 1935—1938 se uvádějí hesla jako Lagerlöfová Selma, Ringová Barbara, Rinehartová Mary Roberts aj. (Z té doby pochází i přechýlený pseudonym George Sandová, třebaže si ho spisovatelka vybrala původně v podobě George Sand jako pseudonym mužský.)

1.2 Paralelně s oficiálním ustalováním povinnosti mít dědičné příjmení, která byla uložena před více než 200 lety, vznikaly i zákony [13]usměrňující v Rakousko-Uhersku zápis osobních jmen do oficiálních dokladů; základním právním ustanovením se stal Dekret dvorské kanceláře č. 362 z 5. 6. 1826, na který postupně navazovaly další předpisy. Poslední dosud platný je Zákon o matrikách č. 268 z r. 1949 Sb. K uvedenému zákonu postupně vzniklo (v r. 1952, 1965, 1977) několik prováděcích předpisů, navazujících na předpisy prvorepublikové i starší. "

https://www.czechen­cy.org/slovnik/P%C5%98%­C3%8DJMEN%C3%8D#p%C5%99e­chylov%C3%A1n%C­3%AD%20p%C5%99%C3%AD­jmen%C3%AD

Přechylování – původní název moce (móce) je z latiny.

před 2370 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
annas

Ještě okopíruji svou původní odpověď, třeba pro někoho v době příští.

!Lidé začali ke svým jménům přidávat příjmení někdy ve čtrnáctém století, nejprve to bylo právo šlechticů, pak se tento jejich zvyk rozšířil i do podhradí.

Příjmení se až do osmnáctého století nedědila, dokonce si je naši předkové mohli během života několikrát pozměnit. Tuto možnost ukončil patent Josefa II., který nařizoval důsledné užívání dědičných příjmení.

Česká koncovka -ová historicky vyjadřovala, že daná žena patřila nějakému muži. Což dlouho platilo doslovně i podle zákona.

Jména vlastní ženských osob se tvořila od mužských takto:

1. Bylo-li i mužské příjmení svou formou jméno podstatné (Vyskočil, Žižka), tvořila se z něho příjmemí ženské osoby:

  1. vdané příponou určitých přídavných jmen: -ová: paní Vyskočilová, Žižkova – žena patřící Vyskočilovi, Žižkovi.
  2. svobodné příponou přídavných jmen přivlastňovacích: koncovkovou -ova – slečna Vyskočilova, Žižkova.

2 Bylo-li mužské příjmení formou přídavné jméno,, tudíž příjmení nemajíí koncovku – ová, ale zůstává tvar přídavného jména – paní Podlipská – vdaná žena, slečna od Podlipských – svobodná.

atd.

Zřejmě koncem 19. století se přestaly délkou „a“ v koncovce rozlišovat svobodné a vdaná ženy – pro všechny platilo „á“.

Lidé místy skutečně tento rozdíl mezi vdanými a svobodnými v zakončení příjmení dodržovali."

před 2370 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Mc Merkurion

… k tej úctě >>> já bych to nepřeháněl, voni zase naše ženský jména nepřechylujou a překládaj si je po svým, takže, až budou mít úctu voni, když jsou světovější …

před 2385 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
ivzez

V zahraničí naše jména neupravují,
používají je tak, jak se představíme.

Upravovat je ani nemohou, protože
znají jen to, co jim sami řekneme.

Úcta k člověku by podle mne měla být
samozřejmá všude a ve všem.

před 2385 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
aliendrone

Neupravují? No, to je spíš o názoru, co je úprava a co zkomolení. Když jsem ještě koukal na NHL, vždy mě dostávaly komentátorské perly. Ne že by se ti pánové vůbec nesnažili, ale po vyslechnutí, že např. chytá „Čečmanek“ se nedivím, proč si nás pletou s Čečenskem. ;) :)

před 2385 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
ivzez

Já bych problém s výslovností
nezaměňovala za svévolnou deformaci.

před 2385 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Mc Merkurion

… já ano, nejni problém se jej naučit vyslovovat, tak jak má, a jak požadují po nás …

před 2370 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
ivzez

Čte-li někdo neznámé cizí jméno, může se snadno splést → tam i u nás. To je něco jiného (to nikomu nevyčítám) než vědomé a úmyslné komolení cizího jména.

Je samozřejmě pravda, že komentátoři by se měli naučit správnou výslovnost. Ale profesní pochybení je něco jiného, než někomu ke jménu záměrně přidávat něco, co k němu nepatří.

Tak to vnímám já.

před 2370 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek