Velmi těžké … rodiče už nemám, oec zemřel brzy, o matku jsem se postarala, i když to bylo někdy velmi náročné…

Je to problém, který souvisí s morálkou společnosti, se vztahy mezi mladými a starými. Opět jsem si připomněla jednu otázku, kdy dívka v odpovědi napsala, že starého života není škoda.

Bude si vážit stáří, až sama zestárne a zjistí, že někomu mladému bude překážkou …

Net je plný článků na téma důstojnéhó stář, i ale bohužel částku přes 20.000 Kčs měsíčně si málokdo může dovolit.

Jitka Chalánkové, poslankyně za TOP09 napsala :
„Stát musí vytvořit takový systém, který starším lidem umožní se státní podporou zůstat tam, kde jsou zvyklí. A současně rozšiřoval síť speciálních zařízení pro ty seniory, kteří již samostatného života schopní nejsou. Atd. „

Je rozdíl mezi slovy chtít a muset … jinde píší, nespoléhejte na stát, našetřete si.. Myslím, že stát by se měl postarat o staré, především nemohoucí spoluobčany. Vždyť přece pracovali a vytvářeli hodnoty a přinesli užitek další generaci …

Samozřejmě, kdo mohl, si něco našetřil. Jenže při výši průměrného důchodu by dotyčný mohl být zabezpečený jen tak na rok, možná i méně.

Už kdysi v minulosti platilo, že jedni rodiče uživí i 10 dětí, ale 10 dětí neužíví ani jednoho …

Na péči by se měly částečně spolupodílet i děti, které mají ve staří vyživovací povinnost ke svým rodičům, ale …

Záleží na tom, jako rodče své potomky vychovali, zda mezi nimi panovala důvěra, respekt atd. Možná někde udělali rodiče ve výchově chybu, naučili děti jen brát, nikoliv dávat … někdy i přílišná láska, je na škodu.

Je to individuální. Ale na druhé straně jde o možností a okolnosti. Jsou prostě situace, kdy děti mohou chtít sebevíc, ale nejde to…. Třeba i to, že péči o nemohoucího člověka, byť ho mají rády, někdy nezvládou fyzicky či psychicky ….Je třeba posuzovat individuálně… Pokud rodič skončí v ústavu, je vhodné být s ním ve styku, dávat mu najevo svou lásku, i když se domnívají, že nikoho nevnímá …

Stáří se má ctít…

Upravil/a: annas

Tohle je velice složitá otázka, vlastně několik otázek v jedné…
Na jedné straně je zájem skupin lidí do nějaké míry závislých na příspěvcích od státu – tedy i seniorů v nedobrém zdravotním stavu (a zdaleka ne všichni si mohli na nějakého asistenta reálně našetřit).
Proti nim – z mého pohledu – leží např. zájem politických prominentů bývalého režimu s nadprůměrnými důchody (kteří navíc mnohdy ani nic obecně užitečného nikdy nedělali).
Tohle (a mnohá další hlediska) se musí skloubit s faktem, že ekonomicky aktivních lidí je v Česku cca 4 miliony – tedy těch pobírajících nějaké dávky je cca milionů 6 (důchodců téměř 3 miliony, lidí do 18 něco přes 2) – a někdo (pominu-li rodinu, což asi nemyslíš) také musí ten aspoň jakžtakž „důstojný“ podzim života lidem platit.
___
Jsem velice zvědavý, jaká sociální reforma (a kdy) bude přijata…
___
BTW – z mého pohledu v tomto pěknej zmatek (použil bych i silnější výraz!) nadělali komunisté, kteří přetrhli kontinuitu společenského vývoje s tím, že „se o vás postaráme, víme nejlépe jak“ – a pak ekonomicky nepřežili a své sliby nechali ´plavat´.

Upravil/a: gecco

Hranice nelze přesně vymezit, u každého ta hranice bude v jiném věku, u někoho třeba vůbec. Souhlasím s tím, že na tyto věci se velmi málo myslí a ještě méně prosazují. Doposud zde neni politická vůle, ani dostatečné sociální cítění mladší a mladé generace. O penězích už raději ani nemluvím.

Na toto téma byl natočen úspěšný český film „Babí léto“ (2001 hráli tam Brodský, Zindulka, Zázvorková…), film je místy smutný, místy komedie, ale mě se moc líbí, vždy se na něho podívám až ho budou zase dávat v TV.

Upravil/a: Radius

Možná to bude tím,že rodina v dnešní společnosti už nemá být základním stavebním kamenem.Pro staré lidi bude doporučena euthanasie a pro ty ještě nenarozené budou připraveni třeba dva rodiče stejného pohlaví.Máme vše,ale chybí nám soucit a pokora.Všem se nám to vrací jako bumereng.

Podzim života začíná důchodem a důstojný přestává být, pokud začne být závislý na pomoci jiných. Někdy tu pomoc zvládnou děti, někdy domov důchodců. Můj soused se dožil se svými 11 000 důchodu téměř v plné svěžesti 87 let, aniž nějakou výraznější pomoc potřeboval, jen mu občas něco zařídila dcera. Samozřejmě ne každému se to poštěstí. Samozřejmě že na lidské zacházení nárok mají, bývalo dobrým zvykem, že se postarali děti a to zase záviselo na tom jak si je vychoval. Dnes platí že rodiče vychovají děti, ale děti se nechtějí postarat o ně, protože by nemohli tak často na dovolenou. To už je na morálce v každé rodině. Je utopické myslet si, že vše obstará stát. Dnes jsou výdělky už dostatečně vysoké, aby každý mohl myslet na zadní kolečka.