Kde berou „sekáče“ starší oblečení, když je nechtějí vykupovat?

Existují velkosklady, kde majitelé sekáčů nakupují jednou za týden, oděvy na kila. Když je čas, mohou si vybírat.

Nakupují po pytlích, na váhu odložené obnošené ošacení, nehodící se (ještě s cedulkami).
Také nové nevyprodané zboží z obchodů, které končí ve skladech, halách v Německu, Itálii, Francii, donedávna i z UK. Nejčastěji z Německa, také z farních charit. Každý má své zdraje.
Po změně hmotnosti jsem odnesla po sobě a dceři několik velkých tašek
s pěkným a zánovním ošacením (/některé se ještě prodávaly ve zdejších obchodech, jiné byly značkové a z Kanady), včetně kabátů a bund do secohandu. Když vím, kde a jak získávají své zboží, nenapadlo by mne jim něco zkoušet prodat :)
Ať si to prodají za levný peníz. Neřekli ne .) Podobně to dělají děti při obměně šatníku, okoukaném, už nevhodném, nevyhovujícím šactvu.
Azylový dům je tady jen pro muže (pánské ošacení).Sběr na charitativní účely vázne (mají zdroje jiné). Bavlněné, zachovalé oblečené (tepláky, trika, pyžama, košile, svetry), třeba i z pozůstalosti jsem nosila do soukromé LDN. Včetně ložního prádla, ručníků.
Zbytek, více obnošeného ošacení jsem vysypala do kontejneru na textil (na hadry apod.).
Prodat můžete sama prostřednictvím různých stránek na internetu. Nafotíte, poměříte, popíšete. Zejména dětské oblečení. Případně na burzách, bleších trzích, pravidelně pořádaných, hlavně v menších obcích (poslední rok moc ne).

Zásilky chodí ze zahraničí, např. z Německa, Švýcarska atd. . Tam to lidé odevzdávají zadarmo pro charitu, dál to jde přes obchodní organizace.