K čemu je člověku dospělost a stáří, když většina lidí přizná na stará kolena, že nejvíc si užili dětství?

I ve stáří se dá užívat, i když omezeně. Ale něco se vždycky najde.

Čo už im ostáva, keď sa dožijú dospelosti a mnohí aj staroby. Musia jednoducho žiť až do svojej smrti. Ale spomienky na krásne a bezstarostné detstvo, keď ich ešte netrápili starosti o život s nízkym dôchodkom s potencionálnym hrozením straty dôstojného života a života bez domova, sú také krásne, dokonca dokážu zakryť dnešnú realitu života penzistu

Mýlíš se, pokud vím, tak v pokročilém věku si většina myslí, že si „nejvice užili“ MLÁDÍ (do čehož dětství spadá). To je zcela pochopitelné, všechno je „nové“, často „poprvé“ (což znamená silné zážitky), jsi plný životního elánu atd., takže na tom není nic divného.

Erotochlívák má pravdu, VŽDYCKY se něco najde (když CHCEŠ!), ale stejně tak je přirozené, že kdysi „tak zábavné“ diskošky či posedávání na baru tě časem omrzí (tak nějak z toho „vyrosteš“ – někdo dříve, jiný později). Životní entuziasmus se postupně vytrácí, nastupuje únava a „nuda“ – to co bylo kdysi „tak fajn“ se nějak promění v „to už znám“ a s doléhající tíhou zodpovědnosti (pokud se k ní dopracuješ ;) :D :D) to jde tak nějak „do kopru“. Ovšem JAK MOC, to už záleží jen na tobě, no. :)

Tomu se říká VÝVOJ JEDINCE a je úzce spajtý s ppřirozeným cyklem obnovy > od narození (novosti) až ke smrti (zániku) a nahrazení nově narozeným jiným jedincem. :)

No a přesně TOHLE bude ten důvod – aby lidé neumírali, když si zrovna nejvíce užívají.

Dospělost a stáří je tu proto, aby lidé odváděli daně vládě. Díky Bohu za dětství.

Na dětství moc pěkně nevzpomínám. Moje nejlepší roky byly od 45 do 59. Ale ani teď, po šedesátce, si nestěžuji.