Jste tolerantní k názorům jiných?

Já jak kdy.Asi u mne vítězí momentální nálada.Někdy je mi jedno,co kdo říká a jindy mě dokáže druhý snadno rozčílit.Nemám ráda,když někdo svými názory přesvědčuje toho druhého za každou cenu,nebo když někdo svými názory šíří bludy a pomluvy.

Jak kdy. Například, když můj syn dospěl k názoru, že je výborný nápad podtrhnout bráškovi nohy a vyhodit ho /v přízemí/ z okna po hlavě na beton, tak jsem v té chvíli rozhodně nebyla tolerance sama a dodnes trvám na svém názoru, že se to nedělá. 😁
Ale například k tomu, co si kdo vezme na sebe, jsem mnohem tolerantnější. No i když, teď mě napadá, že někteří lidé mají zvláštní zálibu oblékat se do výbušnin, takže tam by moje tvrzení neplatilo…

V mládí jsem se za "svoji"pravdu stavěl,aniž bych připustil pravdu někoho jiného.Tenkrát to možná nebyla netolerance,ale takový ten pubertální vzdor,nepřipus­tit,že bych se mohl mýlit.
Později,jsem přišel na to,/a byly to těžké zkušenosti/že bez tolerance to nejde a začal jsem uvažovat reálně.Od té doby,jsem stále tolerantnější.
Ovšem i tolerance,by měla mít své meze.Není všespasitelná.
Například právě Menzel to s tou tolerancí ke své manželce,podle mě,hodně přehání.To už bych tolerancí nenazval.Čeština má pro takové chování přesnější výraz.

Annas jak víte tak se snažím být tolerantní,někdy se ale stane že něčí názor se mi nelíbí a pak začnu diskutovat,diskuze by však měla být vždy na slušné úrovni

Už ano. Jinak jako vagra a burak.

Víceméně. Ale někdy je to těžké, a někdy vyloučené.