Jsem gay a bojím se to říct rodičům i sám sobě. Co mám dělat?

Nevím, kolik Vám je, každopádně pokud se to bojíte říct sám osbě, tak to nikomu neříkejte. Nejdřív byste se měl vyrovnat sám. Pokud ještě nemáte přítele, zkuste si ho najít a budete mít v tom jasno, zda-li jste opravdu homosexuál.
Podle mého názoru dnešní společnost je celkem tolerantní a věřím, že nebudete občanem 2. kategorie.
P.S.: Nebo to nikomu říkat nemusíte, je to důvěrná věc.

V okolí mám hodně přátel, kteří ještě nedávno řešili podobné. Zprvu by bylo nejlepší, abys zjistil, zda opravdu tíhneš více ke klukům. Když už bys to řekl rodičům a pak domů přivedl přítelkyni, koukali by na Tebe poněkud podivně.
Sám sobě se to přiznat rozhodně neboj, není v tom nic špatného, i když vím, že přiznat věci, které ti mění život, je poněkud těžší.

Mám kamarádku, která si až po několika letech vztahu s úžasným přítelem přiznala, že je na slečny. Přitom už spolu nějaký ten pátek žili, dokonce se (neúspěšně) pokoušeli o dítě.. Když se s ním rozešla z důvodu, že si našla holku, tak si zprvu myslel, že tím zastírá kluka. Postupně to musela převysvětlovat všem kamarádkám a známým, kteří z toho měli plnou hlavu, její rodiče to také vzali v pohodě, byť je zamrzely vnoučata. Když jsem se s ní o tom bavila, přiznala, že už ji to k holkám táhne od puberty, ale nikdy si to nechtěla přiznat.
Pokud tě má okolí opravdu rádo takového, jaký jsi, včetně rodičů, možná je to zaskočí a budou nějakou dobu rozmrzelí, ale časem bude vše v pořádku. Nejlepší je přiznat si to hned, čím později, tím déle jsi to mohl mít za sebou.

Hodně zdaru,
W.

Ahoj,
něco Ti napíšu, a je to osobní zkušenost. Jsem bisexuál, a spíš se mi líběj mladší kluci.
Ale věk, kdy jsem si začínal uvědomovat, že nejsem úplně „normální“, tedy že mám jiné objekty zájmu než většina mých vrstevníků, byl až okolo mých 18-ti let. Do té doby to byly různé sexuální hrátky, kterých se zúčastňovala většina kamarádů (kromě těch nejstydlivějších), třeba kdo většího, kdo dál…
Myslím, že v necelých třinácti letech ještě nemůžeš mít jasno ve své celoživotní sexuální orientaci, jsi v pubertě a Tvoje tělo se stále vyvíjí, stejně jako Tvoje hormony. Zatím to neříkej rodičům ani nikomu z okolí, možná by sis vysloužil zbytečný posměch a odsouzení. Ještě počkej až v tom SÁM budeš mít jasno, počítej s tím, že to ještě chvíli potrvá.
A věř mi, i když je dnes v tomhle společnost daleko tolerantnější než bývala, stejně budeš muset počítat s tím, že by Tě za podobnou „úchylku“ spousta lidí (i blízkých) odsoudila…

Ve tvém věku bych si nedělala starosti a hlavně nic nikomu nevykládala.Takže zatím nedělej nic, dospívej a později poznáš sám, jak na tom jsi. Homosexualita není nic, z čeho bys měl mít obavy nebo strach. Naše společnost je jedna z nejtolerantněj­ších k homosexuálům a veřejnost je docela poučená, že to není nějaká nemoc nebo úchylka, prostě že se tak člověk narodí. Ostatně v některých etapách dějin byli homosexuálové velmi váženou skupinou ve společnosti a ii v přírodě se vyskytují mezi zvířaty jedinci, kteří vyhledávají stejné pohlaví. Ale ty zatím neplaš…

skoro 13 let? Achjo, jsi pořád ještě malý dítě, co ani pořádně neví, co je to sex a orientace… tyhle myšlenky si nech až ti bude 20 a raději si jdi hrát ještě s autíčkama… Děti v této době dospívají až moc rychle, moc informací, moc myšlenek, vsadím se že do 20 názor změníš ještě mnohokrát.

Ve dvanácti (skoro třinácti) jsi v pubertě a tvé tělo prochází zásadním vývojem. Puberta začíná tak, že hormonální signály z mozku začínají „ovládat“ pohlavní orgány. Ty naopak začnou produkovat jiné hormony, které mají za následek to, že se tvé tělo začne celkově měnit. A pochopitelně – jakmile se na scénu dostane sexualita, může v přerodu z dítěte v dospělého člověka nastat pořádný zmatek. To, že tě přitahují kluci, nemusí nutně znamenat, že jsi „hotový“ homosexuál. Holky se ti nelíbí vůbec? Zajímá tě sex jako takový? Bývá totiž obvyklé, že právě v tomto věku se hodně experimentuje, všechno (nebo skoro všechno) se točí kolem sexu (je jedno jakého), ostatní jde stranou – proto rodičové toto období tak těžce nesou.
Radím ti – zatím to tolik neřeš, rodinu „nešokuj“, nech svému „vývoji“ volný průběh, uvidíš, že všechno časem stejně bude tak, jak to má být. Touhy a fantazie k sexu patří, ale samotný sex to není. Je spousta (většina:-) lidí, kteří přímo při samotném aktu mají takové představy, které by v reálném životě třeba vůbec netoužili naplnit a jejich partner ani o ničem neví. Až budeš přesně vědět a cítit, co tě opravdu přitahuje nejen sexuálně, ale zejména citově, nikdo a nic tě od toho neodradí – pokud si sám nebudeš chtít nějakou přetvářkou zničit život.
(Ale nedávno seš tu ptal na klučičí porno, takže je vidět, že tě to dost "drží…:-)
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/neznate-5

Už tu všichni napsali, co bylo nutné, hlavní myšlenka je počkat do tvých 18-ti, 20-ti let. Já když jsem byla v tvých letech, tak jsem taky s kamarádkou zkoušela hru na maminku na na tatínka, nikdy to nikam víc nezašlo, ale já se začala bát, že jsem na holčičky. Nu, a nejsem. Ale i kdybys zjistil za pár let, že jsi homosexuál, není se za co stydět a proč se bát. Dnes už je spousta registrovaných partnerství a než ty dospěješ, společnost opět v názorech pokročí. Já sama za sebe můžu říct, že mi homosexuálové vůbec nevadí, naopak má zkušenost je, že jsou to velmi příjemní a hodní lidé, určitě hodnější, než tzv. lidi normální.

Proč to řešit? Když se to tak vezme, každý je bisexuál, akorát jen jistým procentem. A když se do někoho zamiluješ, je tak důležité, jestli má rodící ústrojí uvnitř nebo zvenčí? Nevidím důvod říkat rodičům něco jako: „tati, mami, jsem gay“. Proč? Nikdy jsem neslyšel, že by někdo říkal rodičům, že je heterosexuál… Takže proč jim říkat, že si homosexuál? Abys požádal o odpuštění? Neni co odpouštět.
Doplňuji:
tak to máš ještě dobrých 6 let na to, aby sis ujasnil, co si a hlavně to tolik neřeš :) je mi šestnáct a také ještě procházím podobnými změnami jako ty, jsem na holky, ale líbat s tím roztomiloučkým kloučkem z druhé třídy sem si neodpustil, prostě to neřeš :)

Upravil/a: huxa

Dobre, že sa pýtaš, znamená to, že nejednáš len pudovo, ale i rozmýšľaš nad svojimi reakciami. Krásne obdobie, na ktoré sme sa tešili ako mladšie deti, báli ako rovesníci, spomíname ako starší…
12–13 rokov – Správny vek na skúmanie. Prerod z dieťaťa na dorastenca.
Obdobie skúšania všetkého,
pátranie po vlastnej osobnosti, prvá láska, prvé prekvapenia i sklamania, zbližovania i rozchody,
kladenie otázok je to láska? nie je to len priateľstvo, páčia sa mi opačné pohlavia? páčia sa mi rovnaké pohlavia – nie som …?, čo ma priťahuje?, keď si nedám pozor, neotehotnie dievča z bozkávania? povedať to doma? a iné dôležité otázky
V našich zemepisných súradniciach tento vek dorastania je aj vekom zrenia sexualnych pocitov, ešte nie úplne vyjasnené, sú to skôr pocitové vzťahy, netreba sa hanbiť (no, trošku ano, je to napínavejšie), žiadne násilné premeny orientácií. Je to ako pri násilnom prevychovaní ľaváka na praváka, tá originálna ľavorukosť sa vždy niekedy prejaví.

Ahoj,
já ti řeknu něco, co platí obecně: V pubertě jsou hormony jak na běžícím páse. Občas jim „přeskočí“, to se projevuje změnami nálad nebo právě tíhnutí ke stejnému pohlaví. Právě proto máš možná pocit, že tě přitahují kluci, přestože to tak ve skutečnosti být ani nemusí, ale MŮŽE. Vše se projeví až v 18 roku života. Sobě si zatím nic nepřipouštěj, když nevíš, kde je pravda. Ale člověk v období puberty musí být připraven na všechno… Ze štíhlé dívky se může stát boubelka, z heterosexuála bisexuál nebo homosexuál, anebo se můžou vyskytnout zdrav. potíže. Většina těchto věcí vyplyne na konci pubertálního období.
Je vidět, že ještě nevíš na čem jsi, tak až si budeš jistý, oznam to rodičům a okolí. Tvoji rodiče budou možná zaskočeni a budou zklamáni, že se od tebe (možná) nedočkají vnoučat, ale milují tě nadevše a budou ti v těžkých chvílích oporou. Na ostatních lidech záleží, zda se k tobě otočí zády nebo ne, tak poznáš pravé přátele. Hlavu vzhůru, vždyť homosexualita není nic zakázaného!