jak poznám když někomu straší doma?

Copak doma, to jeho problém.
Důležité je včas poznat, že někomu straší ve věži!

Nejprve si musíš definovat co je to strašení ? Až budeš znát tuto odpověď, tak už to bude snadné.

S touto otázkou Miss kas můžeš přijít na svět především ve starých domech kde je hodně konstrukcí ze dřeva. V zimě je to divné, je Prosinec. Vjem podivných zvuků jako chození duchů po dřevěných schodech je běžné. Přes den se konstrukce domu postupně ohřívá. Některé části domu jako chodby se přes den zahřívají a v noci se ochlazují. Tím, jakým způsobem jsou ukotveny do jiných stavebních konstrukcí, vzniká rozdílné pnutí. Tak třeba zdivo má odlišnou akumulační vlastnost než dřevo. Přes den dochází taky k těmto jevům, ale nejsou vnímány, protože přes den je víc hluku. Jen v úplném tichu, (Quentoš by protestoval že úplné ticho neexistuje) se citlivost ucha zvětšuje. Sluch se přizpůsobuje okolnímu tomutok. Tak v bydlení v Chorvatsku je předurčeno ke strašení. Nejsou tam přísné kolaudace domu, lidi tam staví ze všeho z čeho se dá, nechají si přivézt panely a poskládat je tak, jak by to u nás neprošlo. Když je tam přes léto rozdíl teplot třeba 20 stupňů, tak dům neustále vrže. Když jde o strašení v panelových domech, tam pracuje podobný princip. Akorát že tam není dřevo. To bydlí jinde. Ve stupačkách, to je prostor pro potrubí plynu, přívodu vody, odpadní potrubí, větrání, tam také vznikají během rozehřívání a tlumení teploty pnutí a posouvání potrubí v pevně sešroubovaných konzolách. Často se zvuk přenáší přes potrubí, vlastně není důvod, aby se zvuk přes potrubí nepřenášel. Přes přiloženou gramofonovou přenosku položenou na radiátor můžeš slyšet i to, co se děje u sousedů. Pokus se přesněji popsat co slyšíš. Jestli jsou to jasné zvuky, hlas, a bydlíš v činžáku, může to být tvůj spolužák a hledá tě.

Keď tam budete a budete sa krásne báť, vtady to spoznáte. Ale, preboha, nepátrajte po príčinách…

Môj zážitok so strašidlom:
v pradávnych časoch, to som bola ešte veľmi mladá, som počula o strašení v zrúcaninách jedného hradu na Záhorí. Aby som si to správne vychutnala, išla som tam prespať. V noci zaznel kvílivý zvuk, na polozrúcaných múroch kmitalo sivé svetlo, okolo šuchotali kroky. No, hrôza! Ale dala som kamarátom slovo, tak som tam vydržala. Ráno prišli kamaráti, tak sme hľadali stopy a vysvetlenie.
Bolo šokujúce:
kvílenie spôsobil vietor predierajúci sa zrúcaninou
svetlom Mesiaca kmitali konáre neďalekého stromu, tie vytvárali vidinu duchov
a kroky? Neďaleko bola rodinka ježkov. Kto ich raz začul v lese, vie že vytvárajú zvuk ako kradnúci sa funiaci (dychčiaci) človek.
A bolo po strašení, nasledujúcu noc tam prespali aj chlapci (bojkovia).

Poznáš to podle toho, že se chová nějak podivně. Nicméně k tomu může mít i mnoho jiných důvodů… Zeptej se ho..:-)

Hejbou se obrazy na stěně, klepání, bouchání, kroky, zvoní telefon a na drátě nikdo, samo zapíná, zhasíná světlo, pouští voda, předměty samovolně mění místo, průvan, závan chladu.