Jektože je Labe středního rodu, když všechny ostatní řeky jsou rodu ženskýho?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Nikdy jsem se nad tím nepozastavovala, ale mě se Ta tvoje Labe líbí nějak víc. Našla jsem něco o historii, ale také to není úplně jasné, proč je to tak „obojetné“.
Jméno dali řece snad Keltové, kteří její povodí (včetně českého území) obývali ve starověku. Původní keltské slovo (snad ‚elb‘) znamenalo prostě „(velká) řeka“ a objevuje se v názvech mnoha řek ve Švédsku (älv v Ume älv, Lule älv, Pite älv atd.). Podle některých pramenů má jméno původ v indo-evropském základu, znamenajícím bílý, světlý, čistý. V antických pramenech se řeka zmiňuje jako Albis ve významu bílý, světlý, čistý. České jméno je pravděpodobně odvozeno z germánského Alba pomocí přesmyčky. Labe je označováno za jedinou českou řeku, jejíž název není v ženském rodě.
Zajímavé, až mi z toho dLabe.:-)

Damiana vysvětlila původ, proto jen něco k rodu.

Ve staročeštině bylo to Labe i ta Labe. Ale užíval se ženský rod.

Germánská Alba (dnes Elbe) se pozměnila na slovanskou Olbu a poté na Labie = Labí nebo Labě = Labe přičemž se v 17. století se začal užívat jen rod střední. . Česká podoba je doložena opět až v Kosmově kronice. – ta Labe.

V němčně je die Elbe – ženský rod – takže zřejmě po Bílé hoře (germanizace) snaha o odlišnost, tudíž návrat ke staročeštině. Řeka přece pramení na našem území …
Doplňuji:

Bolak se pt na rozdílnost rodu, takže Bolakovi přidám další podrobnosti …

Damiana čerpala z Wikipedie, v níž se objevily základní iinformce. Ani stručné informace z Historické mluvnice mě neuspokojily. . Našla jsem víc v časopise Naše řeč.

Je známo a zcela nepochybné, že jméno Labe je předslovanské: je řeckými a římskými spisovateli doloženo (jako ’Αλβις,’’Αλβιος, Albis) dávno před tím, než se k němu Slované dostali. Pramenem podob řeckolatinských i slovanských je germánské Albi, 2. p. — (což znamená „bílou řeku“, Bělou; srov. latinské „albus“, bílý). Způsob, jakým byl přejat základ tohoto slova, je jasný; Alb- bylo přejato jako Olb- a měnilo se dále t. zv. metathesí v Lab- (stejně je „labuť“ z „olb-“, „laň“ z „oln-“, „rámě“ z „orm-“ atd.).

Méně zřetelné je však zakončení. V starší češtině (do XVII. st.) je vedle neutra Labe také femininum Labě: „nos expertes fere labe bydlíme u samé Labě“ [= my téměř prostí hanby…] říká píseň litoměřických studentů z XV. století. Lužická srbština má neutrum Łobjo, polština femininum Łaba. Švédský slavista R. Ekblom, který se otázkou slovanské metathese velmi pronikavě zabýval, upozorňuje (Zeitschrift für slavische Philologie XVII, 31—34), že nemůžeme vycházet z původního tvaru dvojslabičného, neboť bychom pak musili míti délku v první slabice: Lábe (jako je v rámě, rádlo).

Původní podoba slovanská byla tedy trojslabičná, La-b’-ji (to se shoduje dobře s germánským Al-bi-iaz); z toho vzniklo české (nedoložené) Labí (podle vzoru „paní“). Brzy však nastal přechod ke vzoru „duše“ tak, jako v historické době opustilo vzor „paní“ slovo rolí, laní, lodí.

Takže odklon od germánského Die Elbe k stč. to Labe..

Upravil/a: annas

Asi ti vypadl takový Dunaj nebo Rýn, Váh, Laborec, Dunajec a další, jejichž názvy taky nejsou ženského rodu.
Ď.L. od Botiče (i když ten moc jako řeka nevypadá).

prostě se zeptej jako se ptaj žáci na prvním stupni není to tak složité podle mě 🙂 prostě TO Labe TA Mše. nic za tím nehledej zbytečně, prostě to tak je, smiř se stím 🙂