Je změna státního občanství složitá?

Ano, většina zemí má poměrně složité podmínky pro získání státního občanství (na rozdíl od dočasného nebo trvalého pobytu, to bývá relativně jednoduché) – a to v současnosti platí i pro tradičně přistěhovalecké země jako USA (viz filmy o fingovaných svatbách). Většina zemí (vč. ČR) ale také umožńuje v současnosti více občanství, není nutné české občanství pozbývat. Takže vám stačí jen najít zemi, která vám občanství poskytne … 😉

Každý stát má pro získání státního občanství své podmínky, pokud je splníš, můžeš pak mít ještě problém se souběhem více občanství. To je ale třeba si nastudovat individuálně.

Jsou země, které připouší i dvě občanství. I v ČR je to možné, takže není nutné občanství měnit, stačí si v jiné zemi zažádat.

Ve které zemi žiješ?

Příjde na to… na stát, kde chceš nabýt občanství. Někde to mají snazší, jinde je to těžší. Většinou převládá, že je to složitější a mají přísnější podmínky. Každá země ma však své podmínky (i vyjímky) a ty jsou individuální. Těch je víc, je tam například ten pobyt – trvalý pobyt a to po určitou dobu (často řadu let), práce, jazyk a další věci. Pak jsou tam faktory, které mohou usnadnit získání občanství – jako třeba svatba s tamější občankou – což ovšem nezaručuje automatické nabytí občanství, jak se mnoho lidí mylně domnívá. Je to jenom plus, které může pomoci, v některých zemích je pak snadné díky tomu získat třeba zelenou kartu – což rozhodně není občanství, ale (jen) povolení k dlouhodobému pobytu.
Nejproblematičtější a dlouhodobá podmínka bývá právě ten pobyt = že tam musí ten člověk řadu let bydlet, aby měl vůbec nárok na udělení občanství. Pokud tam někdo už roky bydlí (teď záleží, jak dlouho a kolik ten stát požaduje), má tam práci, zná jazyk a podobně, tak to má celkem v suchu. Stačí splnit nějaké zkoušky (jazykové a o znalostech té země).

Reálně ale není tak složité získat občanství, jak se to v těch některých státech maskuje. Upravují to zákony, mohou být i přísne, ale jsou to spíš jen formality a možností je víc – čili existují vyjímky. Máš třeba čestné občanství, což se dává za zásluhy v tom státě (některé státy to udělují víc, jiné jen zřídka)… ale to hlavní je, že když jsi tam třeba aktivní – podnikáš tam, investuješ tam, na něčem se podílíš (organizace, spolky, nějaká forma iniciativy), máš velký zájem o udělení občanství a požádáš o něj – nebudou ti většinou bránit v tom ho získat. Dostaneš „normální“ občanství, ale díky té iniciativě a jisté nápomoci místní komunitě (státu, některé oblasti, kraji, městu, obci, pár lidem,.. je celkem jedno v jaké míře), tak k tomu přihlédnou a je to jakoby to „čestné“ občanství – tedy jako, že ti ho dají hlavně i za to, že jsi něčím prospěšný. Zkrátka přihlédnou k tomu, co tam v tom státě děláš a když je to něco prospěšného/ná­pomocného, je to velké plus, které ti to občanství docela zajistí – hlavně když o něj člověk velmi stojí. Znáš jazyk, máš informace o tom státě a jsi tam prospěšný, tak ti občanství dají, i když tam třeba nebydlíš takových těch 20 let, keré požadují – upustí od této nebo i jiných podmínek.

Upravil/a: Disraeli