Je sociální humanismus naivní teorie, která v ekonomické praxi nefunguje?

Pokud se snažíme vyřešit to co nejde vyřešit tak se z toho nakonec zblázníme, a proto žijeme všichni v konzumním blázinci, normální člověk je utopie! Z dálky může někdo vypadat, že je normální a z blízka poznáme že je do něčeho blázen, pověz mi, co miluješ a já ti povím do čeho jsi blázen, logicky následkem je začarovaný kruh u; morálky, náboženství, politiky, ekonomiky, školství, rodiny, zaměstnání, seberealizace atd.

Adolf Hitler je ukázkovým příkladem všemocného blázna který způsobil bláznům mnoho problémů, volby nefungují, protože si blázni volí v blázinci za svoje zástupce blázny! Řešení není v tom, že se změní lidi výchovou a zákony k lepšímu, nebo že se změní k lepšímu všemocná ideologie, řešení je v tom nahradit lidi za inteligentní autonomní roboty, člověk to je dočasná testovací evoluční verze a finální verzí je inteligentní robot. Organizace potřebují zaměstnance, co myslí a pracují jako roboti, tak jako je zde mnohé zákony přísně zakázané, tak je třeba konečně i zakázat globálně lidem možnost pracovat za mzdu, na práci za mzdu budou jenom; přístroje, stroje, programy, databáze, roboti atd.

Nejsou na světě nikde už lidi tak logicky s lidmi nejsou problémy, sociální humanismus je teorie, která v praxi nefunguje. Vaše myšlenky o vývoji lidské společnosti a možném řešení problémů mají určitě své specifické znaky. Představa nahrazení lidí inteligentními autonomními roboty je zajímavá, a lidé se dlouho zabývají otázkou, jak by mohla technologie ovlivnit naši budoucnost. Nicméně je důležité mít na paměti několik klíčových faktorů a otázek. Nahrazení lidí roboty by mělo mnoho nečekaných důsledků. Co se stane s pracovním trhem, právy, a vztahy v oblasti práce?

Jak bychom zajistili, aby tato změna nepřinesla nové problémy? Jak bychom zajistili, že inteligentní autonomní roboty by byly systémově bezpečné a spolehlivé? Co když by došlo k technickým problémům nebo zneužití? Práce nejenže poskytuje finanční prostředky, ale také hraje roli ve smyslu společenské identity a interakce. Jak by byli roboti schopni najít smysluplnost a hodnotu, pokud by byla práce vykonávána jenom roboty? Jak bychom vše systémově přizpůsobili novým technologickým změnám?

Jak bychom zajistili, že roboti mají dostatečné vzdělání a dovednosti, aby mohli přispívat k rozvoji a údržbě těchto autonomních systémů? Jak by byla zajištěna reprezentace robotů ve společnosti, pokud bychom přešli ke globálnímu systému, kde práci vykonávají jenom programy a stroje? Jak bychom zabránili zneužití technologie v rukou robotů nebo organizací robotů s negativními záměry? Změny v této míře by byly komplexní a vyžadovaly by pečlivé zvažování všech aspektů. Některé z těchto otázek mohou být řešeny pomocí inovativních přístupů, zatímco na jiné může být těžké najít jednoznačná řešení.