Je podle vás hloupé v mé situaci přejít ze SPŠ na SOU?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Pokusil/a bych se probojovat 1. ročníkem. Kdyby to nešlo, přešel/a bych na účňák

Udělej především to, co udělat chceš. To, co si myslíš že je správné a nejlepší (pro tebe).
Ale první si ujasni jestli je to pro tebe skutečně nejlepší. Častokrát si myslíme, že si polepšíme, ale buď se nic nezlepší nebo si naoppak ještě pohoršíme.
Např, já jsem jako první chodil na jeden maturitní obor na SOU, pak jsem přešel na OA (nic zásaního jsem proti tamté škole vlastně neměl, přešel jsem prostě z osobních důvodů), no a nepolepšil jsem si, naopak – učení, učitelé i kolektiv byli horší (nakonec jsem přešel i z OA na jinou školu :'D Jeden jediný bonus tam byl, jen, že jsem tam potkal fajn holku, ale to bylo vážně všechno, žádný jiný přínos jsem tak nezískal).
Na SOU se mi popravdě líbilo nejvíc a není to tam vůbec takové, jak se o tom říká (škola měla a vlastně pořád má celkem blbou pověst, že tam chodí samí problémoví žáci – jsou nehorázně neukáznění, kašle se tam na učení atd…, ale pravda to nebyla, jak učitelé, tak kolektiv tam byl asi nejlepší).

Rozhodnutí je ale na tobě, tak si to promysli, zda bude skutečně lepší ten přestup, nebo zůstat. Zhodnoť svou situaci a své možnosti.
A nezapomeň, že škola není všechno – známky taky ne a už vůbec nemá škola žádný velký vliv na tvou budoucnost a přípravu na život. (I když tvrdí opak) ;)

Jestli chceš přestoupit jenom kvůli domácímu studiu, tak se na přestup vykašli. To je podle mě zbytečný důvod, trochu neopodstatněný.
Navíc na všech školách mají domácí studium a není pravda, že by např SOU byly nějaké jednodušší a víc benevolentnější.

Každopádně bych si jako prioritu dal zamakat na svém sebevědomí a sebeovládání/se­bekázni… Všechno jde vytrénovat. S tou sebekontrolou jsem to měl stejně, velmi rád jsem odkládal i ty důležité povinnosti „na jindy“ (na dobu neurčitou – nebo přesněji na nikdy). Ale ze všeho se jde dostat a všemu se lze naučit. Začni tu sebekontrolu, disciplínu budovat postupně – utvoř si nějaký pravidelný návyk, zvyk – ze začátku třeba ne moc složity, nebo si vytvoř denní rozvrh (pravidelně cvič, čti si, uč se, piš si, kresli si, běhej, atd… a ne třeba každý den, ale např. obden nebo určité dny v týdnu…).
Jestli s tou sebekontrolou máš takové problémy, tak ti doporučuji „Vzpomínky na Sokrata“ a jiné spisy od Xenofonta. Ten se tím celkem zabývá, ostatně doporučuju všechny jeho díla – nemá jich zase až tak moc. Nebo si aleposň projdi jeho citáty, bude jich tam i pár o té sebekontrole/se­bekázni. ;)

Pokud zcela flákáš to současné domácí studium, tak ti doporučuji děat jen to nedůležitější (např. nějaké písemky, pokud je máte nebo dlouhodobé, větší úkoly, prostě si vyber). Protože jestli se ti nechce do ničeho, ale chtěla bys dělat všechno, tak nakonec stejně neuděláš nic. ;) Proto je lepší alespoň něco – a předem se pro to něco rozdodnout.

Teď když máš tolik volna, tak ti doporučuji na sobě zamakat, zlepšit se, uvědomit si, co chceš (a to všechno ne pro školu, ale rpo sebe, pro život – a pro svou budoucnost). Popřemýšlej o životě, co od něj chceš, co bys chtěla dělat… a zlepšuj se v tom z vlastní vůle a odhodlání, uč se = pro sebe, když máš teď čas. Využíj toho a nakládej s ním rozumně, protože je to to nejcennější, co máme. Až se pak otevře škola, mohla bys litovat, žes něco nedělala/neučila se, když si na to měla čas – např. osvojit si nějakou novou dovednost, zlepšit nějaké své schopnost, zabývat se něčím, co tě zajímá, naučit se něco – nějaký obor, nový jazyk (pokud bys chtěla cestovat nebo tak).

Dělej to nejlepší, nejspravedlivější. A to, co je pro tebe nejvýhodnější (pro teď, ale hlavně pro budoucnost).
S přestupem si to pořádně rozmysli. Stejně už máš konec roku. (A využíj ten volný čas k něčemu – pro sebe. Najdi si brigádu, nebo jak už jsem říkal, něco si osvoj, něco se nauč, cvič,…). :)

Upravil/a: DoTazatel

Přešel/a bych na učňák

Označil jsem první možnost. Celá anketa je špatně postavená, chybí jiná možnost. Takto jednoduše odpovědět nelze. Nikdo z nás tě nezná a neznáme i spoustu věcí z tvého života. Rozhodnutí zůstává a zůstane jen na tobě. Pokud máš jen průměrnou inteligenci, dosáhneš všeho co si jen budeš přát, ale musíš pro to i něco sama udělat. Možná ta nezodpovědnost pramení právě z té nadprůměrné inteligence. Nikdo tě nenutil učit se a zřejmě ti postačovalo to, co slyšíš ve škole. Začít se však učit sám, tak to potřebuje jistou sebekázeň, aby to k něčemu bylo. Nepřemýšlej o tom proč to či ono nejde, ale přemýšlej o tom co musíš udělat, aby to šlo.
Ať už se rozhodneš jakkoli, tzak přeji mnoho úspěchů.

Zůstal/a bych na průmyslovce

Tvé dětství asi nebyl žádný med. Ono se strašně jednoduše někomu radí, ale ve výsledku ti nepomůže žádná rada, protože sama asi nejlépe víš co je třeba udělat a co by jsi chtěla v budoucnu dělat.
Vše záleží na tobě, na tvé vůli a odhodlání. Život půjde dál ať už se rozhodneš jakkoliv, ale je třeba si uvědomit to, že toto rozhodnutí výrazně ovlivní tvou budoucnost.

Jelikož rodiče v podstatě nemáš, tak by bylo asi nejlepší využít příležitosti ke studiu dokud ta příležitost je. Lepší předpoklady k vyššímu platu až se budeš chystat do práce se vždy hodí. Nikdo ti nezaručí úspěch se střední či vysokou školou, ale vždycky budeš mít aspoň nějakou jistotu a předpoklad k lepšímu výdělku a pohodlnější práci i životu.

Co se šikany týče by bylo asi nejlepší to s někým řešit nebo zjistit co je příčinou té šikany? Třeba je něco co ostatním irituje nebo jsi prostě lehký cíl, který se nedokáže bránit. Já být holka a nějaký kluk by mě urazil nebo šikanoval, tak bych mu vlepil takovou facku, že by měl otisk mé dlaně několik dní na tváři. Máš právo bránit svou čest a hrdost.