Je normální, že nedokážu tak dobře rozpoznat zlo od dobra, jako je to obvyklé u běžných lidí?

Blázen asi nejsi. Každý člověk o svých skutcích někdy pochybuje. A u Tebe jde zřejmě také o to, že ještě nemáš dostatečně ujasněné výše uvedené pojmy. A také asi jednáš impulzivně a nepromýšlíš dopad Tvých skutků ve více pohledech-směrech. Ale z toho si nic nedělej, „chybami se člověk učí“ a až budeš starší, tak budeš mít více zkušeností a „větší rozhled“.

Tahleta konzumní společnost se snaží lidi vychovávat tak, aby měli zisk. Získat něco hmotného. Nějaké starání se o druhého, na to se bohužel zapomíná. Podstatný je tvůj úmysl a ne, co si myslí okolí. Můžeš dělat stejnou věc, ale záleží na kontextu. Například dáváš někomu peníze – například pro efekt, abych se ho zbavil, abych se ukázal před ostatními a pod, nebo vím, že to tomu člověku pomůže.
Ty tvoje odkazy by chtěly zkonkrétizovat – například první pomoc v nepřiměřené situaci , to jsi lékař? asi ne, někoho se zastat, to je různé.
Na každém člověku je něco dobrého, i na vrazích (ne, že abych se jich zastával), ale společnost nese vinu na jejích členech,
Pustíš sednout nesprávného člověka, v čem nesprávný ?
MOhl bych pokračovat, ale asi jsi vyjímečný jedinec, kterého okolí a společnost nechápe. Takže buď se smíříš s tím, že tě okolí bude považovat za třeba blázna, ale budeš vnitřně spokojený, nebo to dělat nebudeš, okolí tě bude brát jako normálního , ale tobě bude něco chybět. Tedy boj duše tělo, respek rozum.

Polde mne by člověk by neměl „konat dobré skutky“,
ale měl by pomáhat tomu a tam, kde vidí, že je pomoc potřeba.

Neměl by „pomáhat“ tomu, kdo o pomoc nestojí.
S takovou „pomocí“ je to stejné jako s nevyžádanou radou,
ani z jedné nebude mít příjemce radost.

Nedostatek odhadu vnímám jako nedostatek
životních zkušeností, který je v tvém věku pochopitelný.

Kvůli nedostatku odhadu situace
bych nikoho nenazvala bláznem ani nenormálním.

Možná bych takovému člověku (pokud by o mou radu stál)
poradila, aby více vnímal ty, jimž se pokouší pomoci.

mohlo by se jednat o druh poruchy osobnosti. Také jí trpím a v mnoha případech nepoznám, kdy je něco špatně a kdy dobře, neodhadnu sílu atd, s touto poruchou často potřebuji pomoc lidí kolem aby mi hned dali vědět, když dělám něco špatně, jelikož si to třeba ani neuvědomím… ale stejně tak to může být i druh autizmu.. vyhledej psychiatra, poradí ti