Ne...V žádném případě

Nesprávně sestavená anketa – chybí Jiná odpověď.
Takže volím jednu z možností.

Zase to nešťastné kdyby… co byste … kdyby mě na své smrtelné postelí vrah požádal o odpuštění, uznal svou vinu, „odpusil“ sám sobě, zvažovala bych. Je to jediná možnost, právě v tuto chvíli,už další nebude, i když způsobil způsobil velkou bolest, ztrátu nejde nahradit, je to opravdu těžké … Zmírnit jeho třeba bolestné umírání, Zaslouží si to?

Dá se vražda vůbec odpustit? Kdo jediný by mohl odpustit, je už mrtvý.

Nevím. Není to tedy jednoznačné, záleží na okolnostech. Jisté je jen to, že se nedá zapomenout a není možné to změnit.

Nejsem pro mstu, tedy oko za oko…, Mrtvého to nevrátí a být sám vrahem, znamená stát se nemorálním a ublížit blízkým ještě víc… a jediné řešení považuji spravedlivý rozsudek soudu …

Odpustila jsem lidem, kteří mně hodně ublížili. Jenže to neznamená, že schvaluji jejich chování a že jim věřím a znova s nimi začnu „kamarádit“. Odpouštím kvůli tomu, abych minulost mohla hodit za hlavu a jít dál.

Věřím v zákon karmy, tedy odplaty, že se dotyčným vše vrátí – jde o zákon příčiny a následku, zákon rovnováhy, zákon akce a reakce.

Upravil/a: annas

Ne...V žádném případě

Vraždu odpustit bych nedokázal, možná ani menší věci. Nebudu přece podporovat a povzbuzovat zločince, za všechno se musí platit.

Ne...V žádném případě

Anketa je zmatená. V těchto věcech nelze vidět věci černobíle. Záleží na tom, jak se v dané chvíli člověk cítí, jaké okolnosti a životní útrapy ho doprovázeli. Kromě toho, nikdo z nás nedokáže odhadnout, jak by se zachoval v krizové situaci.

Ne...V žádném případě

Tím bych pouze znehodnotil lásku ke svým blízkým, sám bych se pak cítil jako zrůda…