zjentek

Je lidskou přirozeností být podrážděný, pokud jiné osoby mají odlišný způsob vnímání světa?

Odpovědět

Zajímavá 0 před 864 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: 3 příspěvky, nejnovější před 864 dny

Nejlepší odpověď

Filip84

Ne. Je to výraz malé osobní integrity a / nebo nízkého sebevědomí.

2 před 864 dny

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi

Malvína

Zcela jistě ne. Například já nebývám podrážděná, když má někdo odlišný způsob vnímání světa. Podrážděná jsem v momentě, kdy mi svůj pohled vynucuje, čímž je netolerantní k mému vnímání a pohledu. A to je průšvih číslo dva.

2 před 864 dny

0 Nominace Nahlásit

Disraeli

Přirozeností ne. Je to taky návyk, tedy osvojená věc v průběhu života. Související s egem, předsudky, subjektivitou, osobními problémy a podobně. Sice se to může zdát jako nedostatečná vyzrálost, vývoj jedince, což je na jednu stranu pravda, ale taky je to tak, že je to naučená vlastnost, ke které má společnost jisté sklony a která se může zhoršovat. To už záleží na vlivu (výchovy, okolí, rodičů, samotný vývoj toho jedince i vlastní sebeovlivňování a utváření po nebo během procesu sebepoznávání a uvědomování, díky tomu, čemu se člověk věnuje, na co se soustředí, jak a v čem se zlepšuje. Zkrátka vývoj identity, charakteru, vlastností). Ego se totiž pěstuje – nikoli záměrně. Může za to ale hlavně celková společnost, kultura, mravy (než jednotlivec nebo malá skupina typu rodina).
Vyloženě přirozenost to určitě není.

Překonat to, znamená vývoj a progres osobnosti. Ale to, že takový člověk je, bylo taky součástí vývoje (úpadku spíš) – tedy negativního ovlivnění. On takový být nemusel (zauajtý atd), kdyby jeho výchova, vzdělání a ovlivnění ho k tomu nepřiměly. Jeho vývoj se nemusel „zkazit“ (možná i bez uvozovek). Jenže na člověka v drtivé většině společnosti/í působí faktory, které tuto vlastnost a tento „postoj“ pěstují a podporují. Takže většina lidí je nebo byla taková.
Docela vtipné je takové srovnání některých ateistů s věřícími. NĚKTEŘÍ odsuzují náboženství, ale i víru jako takovu – třeba kvůli fanatismu, extrémismu, pokládají to za nástroj ovládání mas, nesmysl a podobně. Ale sami si neuvědomomují, že jejich ateismus a postoj je neméně fanatický a zaujatý, než náboženský fanatismus některých jedinců (liší se jen to, v čem jsou fanatičtí nebo alespoň zaujatí). Jsou hrubě subjektivní v ateismu a myslí si tedy, že mají pravdu, ostatní se mýlí (a je teba s tím něco dělat!), jsou něčo víc nebo něco lepšího, odszují ostatní. To ovšem není o náboženství, víře ani ateismu (což nejsou špatné věci), ale o lidech, jejich charakteru a postoji. Fanatismus totiž není o víře ani filozofii, ideologii, nauce a podobně, je to v lidech, je to o jejich mentalitě. Víra, náboženství, jakékoli osobní přesvědčení, .. na ty se to jen svádí. Někří lidé, či skupiny nejsou fanatičtí (ani extrémističtí atd), protože jsou to třeba muslimové nebo že spadají pod Islám. Příčiny jsou úplně někde jinde.
Člověk může být fantický monarchista, republikán, ale i demokrat, liberál a podobně. Není to v těch ideologiích, směrech atd. (pokud to vyloženě nehlásají a neřídí se dogmaty), ale v lidech. Pokud jsou tam dogmata, tak jen proto, že je tam lidé dali – takoví lidé (fanatici vytváří fanatismus, tedy vezmou něco a upraví to do této podoby).

Upravil/a: Disraeli

1 před 864 dny

0 Nominace Nahlásit

Ametyst

Není to lidská přirozenost. Podrážděnost může vycházet např. z faktu, že ten dotyčný strašně nerad přizná, že se vůbec mohl mýlit ( přerostlé ego). Tak bude odrážet jakýkoliv pokus, aby se jen zamyslel nad odlišným vnímáním. Pokud je u moci, bude cenzurovat, regulovat, i hrubou silou prosazovat své vnímání světa. “Buď to dělá z vlastní blbosti nebo za cizí peníze”.

1 před 864 dny

0 Nominace Nahlásit

Diskuze k otázce

Filip84

V ideologiích to je. Každé náboženství, každá politická ideologie, se stane – více či méně – dogmatem, které vede k omezování svobod druhých. Tu dobrovolně, tu nedobrovolně.

před 864 dny Odpovědět Nahlásit

Disraeli

Není, pokud to tam nějaký fanatik nedá – tedy nedá tam dogmata a podobně (a nevytvoří vyloženě fanatický směr), ale nejen dogmata, ale spíš nenávist, jednostrannost a různé negativní vlastnosti. Náboženství ale i ideologie jsou názory, postoje, víra, představy, které jsou fantické převážně jen pokud je fanatický ten člověk. To, že někdo něčemu věří a něco upřednostňuje, z toho nědělá fanatismus.
Je to postoj sám k sobě a k druhým (jako i celému světu). Víra ale ani přesvědčení (názor, který zastávám) nejsou fanatické, pokud neuznávám jen sebe a to svoje – ten svůj směr atd (ego) a nevnucuji to ostatním (nebo je neponižuji… nemusí se to vyloženě vnucovat, ale třeba „zbrojit“ proti těm ostatním směrům atd).

Samozřejmě jsou i takové, ale není to jejich princip. To už je o směru, který ti lidé z něčeho vytvoří a to se týká spíš ideologií. Takže samozřejěm tu máme vysoce fanatické ideologie, které totiž na něm staví.
Žádné náboženství není samo o sobě fanatické. Ale je plno směrů, skupin, odnoší, které si něco NĚJAK vykládají a ty jsou fanatické, extrémistické, teroristické,.. Vina náboženství to ale není. Je to v lidech (kteří za tím schovávají vlastní negativní vlastnosti, mamony atd). Kdyby neměli náboženský fanatismus, měli by nějaký jiný, za kterým by se schovávali. Každý názor, každá víra, přesvědčení MŮŽE být fanatické, i kydž jsou to třeba dobré názory, směry a podobně, které hlásají spravedlivé (atd.) věci.

před 864 dny Odpovědět Nahlásit

Filip84

Asi jsem se nevyjádřil přesně, proto není z postu seznatelné, co chtěl básník říci.

Vezměme příklad: (tradiční) křesťanská sexuální morálka. Křesťanská sexuální morálka je fikcí, nikdy, a nikde na světě, nefungovala: církev tolerovala kuběnát některých králů a císařů, tolerovala nevěstince, parchanti farských služebných a kuchařek byli hojní až do 19. století. Jistě, protože jde proti lidské přirozenosti. Její legitimita stojí na posvátné tradici a apoštolské sukcessi, protože např. zákaz antikoncepce, nebo předmanželského sexu, z Bible nevyplývá. Prosím, pokud je to tak, že si to ten který jedinec přijme jako životní filosofii, jeho právo. Ale ono to tak není a nebylo. Až do josefinských reforem byly „hříchy“ proti šestému přikázání (nevěra, mimomanželský sexuální styk, sebeukájení, sodomie) hrdelními zločiny. Nevěra byla soudně trestná až do roku 1950. A to, prosím pěkně, na základě dogmatiky, jejíž původ nelze věrohodně prokázat. To, že to je teďka tady, u nás, jinak, Saúdoarabské království považuje pořád přečinění proti náboženské sexuální morálce za hrdelní zločin. Třeba. To je fanatismus: já v něco věřím, ty to budeš dělat, a pokud to nebudeš dělat, budeš popraven.

Naprosto stejné znaky vykazuje současný fanatismus „zabij bobra, zachráníš strom“: pokud chce někdo stavební povolení, musí mít projekt na barák zateplený tak, aby splňoval podmínky pasivní stavby. Proč? Hrozí tím, že stavba bude méně zateplená, že někomu spadne na hlavu? Nebo že v ní někoho pokope elektřina? Nebo vytopí voda? Nebo něco podobného? Ne, nehrozí. Tak o co jde? Že vlastník zaplatí o něco víc za uhlí, plyn, nebo elektřinu? To je ale, snad, jeho problém, ne? Nebo minimální výška stropu 2.50 m, v podkroví 2.30 m. Proč? To se u 2.2 m stropu někdo praští o strop do hlavy? Asi ne. Neexistuje žádný legitimní veřejný zájem na tom, aby každý nový barák byl pasivní, a aby každý nový barák měl výšku stropu minimálně 2.50 m. Neexistuje. Palivy plýtváme tak jako tak a regulujeme to daní z luxusu, kterou nazýváme daní spotřební, a vlastně už dávno nemá ani ten charakter daně z luxusu, protože jí platí každý stejně bez ohledu na spotřebu. Takže je to, zase, dogma: ty budeš šetřit, jinak bude zle!

Každá filosofie, každé náboženství, každou theorii, dříve či později, někdo v historii použil, více či méně, fanatickým způsobem. Chápu naprosto, že si to většina lidí neuvědomuje. Stejně tak chápu, že se, pořád dokola, nachází „spasitelé“, kteří v zájmu té které konkrétní „pravdy“ fanaticky konají. Co nechápu je, že to lidé pořád nevidí.

Protože toho, co společnost opravdu potřebuje regulovat, je úplné minimum.

před 864 dny Odpovědět Nahlásit

Nový příspěvek

Zajímavé otázky v kategorii Věda