Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 25.červen 15:42

Přirozeností ne. Je to taky návyk, tedy osvojená věc v průběhu života. Související s egem, předsudky, subjektivitou, osobními problémy a podobně. Sice se to může zdát jako nedostatečná vyzrálost, vývoj jedince, což je na jednu stranu pravda, ale taky je to tak, že je to naučená vlastnost, ke které má společnost jisté sklony a která se může zhoršovat. To už záleží na vlivu (výchovy, okolí, rodičů, samotný vývoj toho jedince i vlastní sebeovlivňování a utváření po nebo během procesu sebepoznávání a uvědomování, díky tomu, čemu se člověk věnuje, na co se soustředí, jak a v čem se zlepšuje. Zkrátka vývoj identity, charakteru, vlastností). Ego se totiž pěstuje – nikoli záměrně. Může za to ale hlavně celková společnost, kultura, mravy (než jednotlivec nebo malá skupina typu rodina).
Vyloženě přirozenost to určitě není.

Překonat to znamená vývoj a progres osobnosti. Ale to, že takový člověk je, bylo taky součástí vývoje (úpadku spíš) – tedy negativního ovlivnění. On takový být nemusel (zauajtý atd), kdyby jeho výchova, vzdělání a ovlivnění ho k tomu nepřiměly. Jenže na člověka v drtivé většině společnosti/í působí faktory, které tuto vlastnost a tento „postoj“ pěstují a podporují. Takže většina lidí je nebo byla taková.
Docela vtipné je třeba srovnání některých ateistů s věřícími. NĚKTEŘÍ odsuzují náboženství, ale i víru jako takovu – třeba kvůli fanatismu, extrémismu, pokládají to za nástroj ovládání mas, nesmysl a podobně. Ale sami si neuvědomomují, že jejich ateismus a postoj je neméně fanatický a zaujatý, než náboženský fanatismus některých jedinců (liší se jen to, v čem jsou fanatičtí nebo alespoň zaujatí). Jsou hrubě subjektivní v ateismu a myslí si tedy, že mají pravdu, jsou něčo líp nebo něco lepšího, odszují to ostatní. To ovšem není o náboženství, víře ani ateismu (což nejsou špatné věci), ale o lidech, jejich charakteru a postoji. Fanatismus totiž není o víře ani filozofii, ideologii, nauce a podobně, je to v lidech, je to o jejich mentalitě. Víra, náboženství, jakékoli osobní přesvědčení, .. na ty se to jen svádí. Někří lidé, či skupiny nejsou fanatičtí (ani extrémističtí atd), protože jsou to třeba muslimové nebo že spadají pod Islám. Příčiny jsou úplně někde jinde.
Člověk může být fantický monarchista, republikán, ale i demokrat, liberál a podobně. Není to v těch ideologiích, směrech atd. (pokud to vyloženě nehlásají a neřídí se dogmaty), ale v lidech. Pokud jsou tam dogmata, tak jen proto, že je tam lidé dali – takoví lidé (fanatici vytváří fanatismus, tedy vezmou něco a upraví to do této podoby).

Disraeli

Odpověděl/a – 25.červen 15:46

Přirozeností ne. Je to taky návyk, tedy osvojená věc v průběhu života. Související s egem, předsudky, subjektivitou, osobními problémy a podobně. Sice se to může zdát jako nedostatečná vyzrálost, vývoj jedince, což je na jednu stranu pravda, ale taky je to tak, že je to naučená vlastnost, ke které má společnost jisté sklony a která se může zhoršovat. To už záleží na vlivu (výchovy, okolí, rodičů, samotný vývoj toho jedince i vlastní sebeovlivňování a utváření po nebo během procesu sebepoznávání a uvědomování, díky tomu, čemu se člověk věnuje, na co se soustředí, jak a v čem se zlepšuje. Zkrátka vývoj identity, charakteru, vlastností). Ego se totiž pěstuje – nikoli záměrně. Může za to ale hlavně celková společnost, kultura, mravy (než jednotlivec nebo malá skupina typu rodina).
Vyloženě přirozenost to určitě není.

Překonat to, znamená vývoj a progres osobnosti. Ale to, že takový člověk je, bylo taky součástí vývoje (úpadku spíš) – tedy negativního ovlivnění. On takový být nemusel (zauajtý atd), kdyby jeho výchova, vzdělání a ovlivnění ho k tomu nepřiměly. Jeho vývoj se nemusel „zkazit“ (možná i bez uvozovek). Jenže na člověka v drtivé většině společnosti/í působí faktory, které tuto vlastnost a tento „postoj“ pěstují a podporují. Takže většina lidí je nebo byla taková.
Docela vtipné je takové srovnání některých ateistů s věřícími. NĚKTEŘÍ odsuzují náboženství, ale i víru jako takovu – třeba kvůli fanatismu, extrémismu, pokládají to za nástroj ovládání mas, nesmysl a podobně. Ale sami si neuvědomomují, že jejich ateismus a postoj je neméně fanatický a zaujatý, než náboženský fanatismus některých jedinců (liší se jen to, v čem jsou fanatičtí nebo alespoň zaujatí). Jsou hrubě subjektivní v ateismu a myslí si tedy, že mají pravdu, ostatní se mýlí (a je teba s tím něco dělat!), jsou něčo víc nebo něco lepšího, odszují ostatní. To ovšem není o náboženství, víře ani ateismu (což nejsou špatné věci), ale o lidech, jejich charakteru a postoji. Fanatismus totiž není o víře ani filozofii, ideologii, nauce a podobně, je to v lidech, je to o jejich mentalitě. Víra, náboženství, jakékoli osobní přesvědčení, .. na ty se to jen svádí. Někří lidé, či skupiny nejsou fanatičtí (ani extrémističtí atd), protože jsou to třeba muslimové nebo že spadají pod Islám. Příčiny jsou úplně někde jinde.
Člověk může být fantický monarchista, republikán, ale i demokrat, liberál a podobně. Není to v těch ideologiích, směrech atd. (pokud to vyloženě nehlásají a neřídí se dogmaty), ale v lidech. Pokud jsou tam dogmata, tak jen proto, že je tam lidé dali – takoví lidé (fanatici vytváří fanatismus, tedy vezmou něco a upraví to do této podoby).