Jakými dalšími jazyky se mluví na Ukrajině???

Na západě se mluví také rusínsky. V Berehově a okolních vesnicích každý druhý domorodec mluvil maďarsky, v Mukačevu se domluvíš i česky (vlastní zkušenost).

Průzkum na Ukrajině:
Ve kterém jazyce převážně komunikujete doma?
Rusky 42.2 %
Ukrajinsky 37.5 %
Rusky a ukrajinsky 19.8 %
Jiný jazyk 0.5 %
Neodpověděli 0.0 %
Ve kterém jazyce častěji komunikujete v práci?
Rusky 38.5 %
Ukrajinsky 34.0 %
Rusky a ukrajinsky 19.5 %
Jiný jazyk 0.6 %
Neodpověděli 7.4 %

Zdroj: https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Jazykov%C3%A1_si­tuace_na_Ukra­jin%C4%9B

Vedle úřední a nejrozšířenější ukrajinštiny je druhým jazykem ruština. Tou se hovoří nejen na dnes sporném Krymu a v Donbasu, ale třeba i v oblasti kolem Nikoljeva a Oděsy. Oděsa má navíc vlastní nářečí, kterým už dnes ale mluví jen někteří staří lidé. Párkrát jsem se s ním setkala a mohu říci, že je velmi nesrozumitelné.
Dále v Zakarpatii je to rusínština (jazyk více podobný polštině a slovenštině, než ruštině), ale také maďarština a rumunština.
Vynechám-li součaný politický chaos, který v zemi vládne, pak na Krymu je ještě stále živá krymská tatarština.
V okolí Ternopolu občas uslyšíte polštinu.
Na severovýchodě stále žije tkzv. „suržyk“, jakási směs ukrjinštiny a ruštiny.
Občas potkáte i Židy, kteří stále ovládají jidiš. A když už jsme u nich a zahrneme do Ukrajiny už zmíněný Krym, pak na něm ještě žije asi 600 krymských Židů, kteří mají vlastní jazyk zvaný „krymčak“ – směs hebrejštiny, aramejštiny a tatarštiny

Protože ale Ukrajina byla součástí SSSR, najdete tu lidi hovořící i dalšími jazyky, které se v něm vyskytovaly.

Upravil/a: Nuk nuk

Nejvíce se na Ukrajině mluví Ukrajinsky a Rusky. Je to následek jednak carské přesídlovací politiky při zalidňování černomořských oblastí, odkud Rusko vytlačilo Osmanskou říši, jednak rusifikace za SSSR, jednak vymezení hranice mezi RSFSR a USR v témže období, kdy šlo vlastně i interní hranici. Počty „Ukrajinců“ a „Rusů“ je v současné době zatěžko nestraně zjisti. Jednak z důvodů politické propagandy a švindlu, jednak z důvodů smíšených rodin a osobní neujasněnosti – podobně jako při rozpadu Československa si mnoho lidí uvědomilo, že dosud „neřešilo“, zda jsou Čechy nebo Slováky.

Vedle úřední ukrajinštiny existuje řada slovanských/u­krajinských nářečí, například rusínština (nebo rusínštiny?) nebo suržyk (kombinace ruštiny a ukrajinštiny). Na západě přežili nějací Poláci (Lvov býval zvětšiny polským městem) a Maďaři (hl. v zakarpatské části). Krymsko-tatarština byla teď oficiálně uznána na Krymu – ale je otázka, kolik krymských tatarů ji ještě dnes v ruské záplavě v praxi používá, a navíc – Krym se k Ukrajině bude jen těžko vracet. Dále jsou tam skupinky turkických Gagauzů a Karaimů, jejichž jazyky budou na hranici zániku, ne-li za ní, jako se to stalo s dalšími etniky.

Lidé hovořící jidiš, pokud neutekli, byli vyvražděni esesáky. Zbytky se poruštily a namnoze emigrovaly do Izraele. A zbytky volyňských Čechů. Obdobná německy hovořící osazenstva, pokud neutekla před mstící se Rudou Armádou, skončila na Sibiři nebo ve stř. Asii ve vyhnanství nebo byla vyvražděna. V posledních desetiletích se sice mohli na Ukrajinu vrátit, většina však pokračovala do Německa. Kdo z Němců zůstal, mluví mimo domov Ukrajinsky a nejmladší generace se považuje spíš za Ukrajince.

Možná tenhle výčet ještě někdo doplní.

Minulý týden jsem se vrátil ze Svaljavy, většina lidí tam mluví rusínsky, někteří maďarsky. Se všemi se domluvíš rusky, se staršími v pohodě i česky.