Jaký má být tatínek?

Jaký byl otec? Nebo děda? Jaké vzpomínky zanechali dětem? Nemyslím tím zrovna ptačí farmu a miliardy. Jako dítě to nemohu přesně popsat. Je to očitý přístav. „Tati!“ Nebo i kamarád, učitel. Můj táta při procházce městem uměl vyprávět historii toho či onoho fomu, ukazoval třeba na nějakou fresku andílka a řekl, že má asi hlad a vzal sestřičce bonbón. Měl by umět malovat a umět hrát na hudební nástroje. Domlouvat se spolu na matku, co s ní. Jestli stojí za to s ní být. Brečet s taťkem v poli v Troubsku, když se mu zabil syn v autě u Rousínova. Když pozná nemoc, běží za dětským doktorem. Koupí pribináček i když nemá na cigarety. Stížnosti učitelek, že syn vhodil plastelínu do wavek ignoruje. Vlastně mě přinesl. Tak a teď jsem špatný? Umí vyprávět o vědě, vesmíru. Ano, na to si vzpomínám. To je něco, co mě pak lákalo v televizi, Okna vesmíru dokořán. A takový taťka řekne capartovi jak správně uchytit věc do svěráku aby nedošlo k deformaci, jak se řežou závity. Dá i líznout pěny z piva. Jak letovat spoje. A uměl dokonce pro mě najít kamarády. Další věci, čtení, to jsem se naučil ve škole. Koupil mi knížky a baterku, při které jsem je četl pod peřinou. Matka byla divoká bál jsem se jí. Uměla jen vařit a slavit s kámoškami. Táta pro děcka udělá vše. A to pak zůstává i v tom dospělém dítěti. Nebo snad. Horší to bude s dětmi, které vyrůstaly mimo rodinu, které neměly možnost rozdělat hodinky po dědovi, nemají žádné fotky, album. Jen tety z dětských domovů.. No, kolik úsilí stojí říct jen děcka, uděláme vrtulník?

No, je to tak jak píšeš, nebo ještě lépe řečeno, role by měly být rozděleny. Jenže dnešní emancipace a neuvědomění si rozdílné role ženy a muže ve společnosti a rodině vede k tomu stavu co zmiňuješ, tedy že je spousta žen nakonec bez partnera a dítěti pak chybí tzv. mužský vzor.

Není divu, že se pak vyskytují mezi identitou nové populace čím dál více patologické jevy typu LGBTQIA+, dřív se dík vzájemnému doplňování otce a matky srovnal jedinec do latě mnohem lépe.

A odpověď na tvou otázku, tatínek by měl být nejlépe takový, jakého ho maminka i dítě očekává.

Hlavně by měl BÝT.

Neměl by to být pán, kterého děti vidí v lepším případě pár minut
před usnutím nebo v horším případě dvakrát měsíčně o víkendu.

Tak nějak krátce si myslím, že by měl jít příkladem. A tak trochu být vzorem pro svá dítka.
Popravdě takových moc neznám, ale vím, že existují.

S názorem onoho psychologa souhlasím, navíc si myslím, že dobrý táta by měl být jako dobrý kamarád, aniž by ovšem ztratil něco ze své přirozené autority. Role otce rodiny by měla být také ochranitelská a měl by být dobrým příkladem. Když táta v rodině chybí, není to plnohodnotná rodina. Bohužel tím trpí nejvíc právě děti.

Jaký by měl být? Laskavý, milující, naslouchající, všímavý, citlivý, vtipný, učit děti hrou. Hlavně aby byl jako tatínek tady pro děti a aby se jim věnoval. Pro mě neobstojí vyjádření mužů, že se nemohou tolik dětem věnovat, jelikož musí pracovat, zabezpečit rodinu finančně. Raději o něco méně peněz a spokojené, vychované, šťastné děti, než děti nešťastné nebo nezvladatelné. 🙂

„Jeden otec je víc než sto učitelů.“ — George Herbert

„„Podívej se na ty barvy,“ řekl táta. Je těžké, neoblíbit si muže, který nejenže si všímá barev, ale ještě o nich mluví.“ — Markus Zusak