Jaké následky by nastaly, pokud by na Zemi trval den stejně dlouho jako na Uranu a to 42 let a stejně tak dlouho i noc?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Otázka na téma, abych tak řekl, hypothetické či fantaskní. Střízlivá odpověď těžká.

Astronomové zjistili, že Měsíc svou gravitací působí zpomalování zemské rotace. Vypočetli, že v době vzniku Měsíce se Země točila jako čamrda. Totiž jedna otáčka za 6 hodin. V době, kdy snad vznikl na Zemi život, to nebylo o mnoho víc. Dnes, po circa 3,5 až 4 mld let se Země otočí za zhruba 24 hodiny a život se tomu za tu dobu pomalu přizpůsobil. Je otázka, do jak pomalé rotace by se udržel dál. Objevily by se potřebné mutace, které by přivedly na svět formy života schopné přežít dlouhá období žáru a mrazu? Třeba 20tiletou hibernaci a stejně dlouhou estivaci, po nichž by organismy ožily? A které by se během „rána“ a „večera“, kdy je Slunce u obzoru, reprodukovaly? Dokázaly by přežít klimatické podmínky, které zmiňuje kolega Kepler? Na zemských pólech, kde Slunce nevyjde 6 měsíců, toho živého tak moc není!

Pokud máte na mysli případ, že by k uvedené změně rotace došlo náhle, třeba příští pondělí, asi v důsledku nějaké kosmické kolize, pak je to myslím jasné. Pánbůh i Aláh s námi. Pokud bychom přežili samotnou kolizi, neumrzli například v důsledku vyhození na vzdálenější oběžnou dráhu kolem Slunce nebo ze sluneční soustavy vůbec nebo něco podobného, pak bychom den a noc trvající 84 let nepřežily. A kdo ví, zda by ho přežily hlubiné formy života někde na dně oceánu u vývěru horké vody.

Pozn. S tím Uranem je to ale složitější. Planeta Uran se točí kolem své osy za asi 17 hodin. Problém je v tom, že jeho osa není kolmo k rovině oběžné dráhy, tak jako (více či méně přesně) u ostatních planet. Ty se pohybují po své dráze jako točící se káči. Uran se po své dráze „kutálí“. Čtvrt oběhu (uranského roku) je ke Slunci obrácen severním polem a čtvrt jižním. Neboli pól je 42 let osvícen Sluncem a 42 let ve stínu. Zbylé dvě čtvrtiny oběhu je Uran ke Slunci obrácen rovníkem. A protože se otočí jednou za 17 hodin, dost možná, že by se v pásmech kolem rovníku dalo přežít. Tedy pokud bychom byli na oběžné dráze Země. Asi by se muselo v obdobích, kdy by byla planeta obrácena pólem přesně přímo ke Slunci migrovat k rovníku a přes něj. Do poloh, kde by Slunce kroužilo u obzoru. Takže by na to přežití jednou za 42 let nebylo moc místa. Takže buďte rád, že máme den o 24 hodinách a se Zemí neexperimentujte. 😉

To by se téměř rovnalo vázané rotaci vůči Slunci, či-li jedna polokoule by byla trvale zahřívána do neskutečných teplot a druhá by mrzla ve tmě. Následky by byly fatální. Vlivem obrovského rozdílu teplot by docházelo k neustálým vichrům atmosféry, vedle kterých by současná tornáda vypadala jako svěží jarní vánek.

Holt někdo by se narodil do světla jinej do tmy.:-》

Hele, pusť si na jů tůb film, Když se Země zastavila. Tam je pěkně ukázáno, co by se stalo, pokud by se den (noc) prodlužoval a jaké by to mělo následky.