Jaké je nebezpečí, že si devítiměsíční dítě vyřve kýlu?

Malý furt kvůli něčemu řve – každé oblíkání, každé vyslíkání, každé přebalování, každé koupání, každé usínání v postýlce, každé dávání do kočárku a dalších padesát důvodů proč řvát. Já z toho začínám už šílet.Dřív jsem se ho snažila vypořádat jak to šlo, aby zbytečně dlouho nebrečel. Ale doktorka mi řekla, že se prostě musí vychovávat a že musíme něco vydržet atd. Tak jsem ho dneska odložila do hracího kouta a šla si pracovat – věsit prádlo, zametat, chystala mu jídlo atd. Po většinu času jsem byla v jedné místnosti s ním a když ne, tak na doslech. Ale řval a řval, snad třičtvrtě hodiny hodně intensivně, pak na chvilku přestal a pak asi po třech minutách pokračoval. Tak jsem ho vzala a zkusila dát spát (až přes čtyři hodiny je vzhůru), v tuto dobu spává. Když jsem ho vzala, tak mi hned položil hlavu na rameno a zavíral oči. Tak jsem mu zazpívala a položila do postýlky – v tu ranu bylo po spaní. Nechala jsem ho v postýlce a vzala si knížku, že mu budu číst. Ale nic platno. Po dvou pohádkách dítě bylo čilé a ubrečené. Teď si tady hraje. Ale měl by spát. už půl roku se mu snažím tvořit nějaký režim, při čemž se mu snažím přizpůsobit (např. si všímám, kdy bývá unavený a v tu dobu ho dávám spát), snažím se provádět stejné rituály… Ale poslední dobou to fakt přestávám psychicky zvládat.
Nechala bych ho brečet a doufala bych, že pochopí, žetehdy má spát, že když pracuju tak to neznamená že s ním nejsem, že přebalení a převlečení a koupání aj. jsou pro jeho dobrý pocit atd. Ale pár kamarádek mne varují, že by si mohl vyřvat kýlu. Tak já nevím, co dělat, abych byla v pohodě já i malý.?
Doplňuji:
Ještě s tím uspáváním vím, že by mi v náručí usnul, ale to zaprvé nemíním zavádět a za druhý bych ho dlouho neunesla, takže problém by to neřešilo.