Jak nebrečet?

Nebránit se tomu a brečet. Když člověk pláč potlačuje, ukládá se to v něm a takoví lidé často končí na psychatrii. Proč myslíte, že drtivá většina pacientů psychiatrie jsou muži? Právě proto, že je jim vštěpováno, že „brečej jenom baby“ a že „chlap nemá na sobě dát nic znát“. Z takovýchto idiotských společenských konvencí pak vznikají psychické poruchy.

Najprv sa treba zamyslieť, prečo to rodičia robia…
Naozaj to je z nenávisti, alebo zo strachu „čo z našej dcéry bude“?
chápem prvý pocit ukrivdenosti, naozaj to môže byť na rozbulenie (krásny výraz, robím si poznámku), ale ako priznávaš, je to pre pitomosť. Čo tak nerobiť tie pitomosti? Potom nebude ani príčina na „bulení“.

Nepíšeš proč ti rodiče nadávají, za co tě kritizují a v jakých situacích tě ztrapňují, nicméně takhle by se rodiče chovat neměli. A pokud to nevíš, tak se jich na to zeptej, doporučoval bych tenhle styl:

„Mami?.........proč jste na mě s tátou zlí, co dělám špatně? … já bych chtěla, abyste mě měli rádi…“

Tohle většinou zabírá, je to věta co věci mění ;), ale musíš se naučit ten lítostivej pohled, se slzami na krajíčku. A nejlépe říct jí to v noci, až budeš ležet v pyžamu a ona bude sedět na tvý posteli a dávat ti dobrou noc. A řekni to přesně jak je to napsaný, a lepší mámě než tátovi, protože mámy maj na takovýhle věci v hlavě motorek. ;)

Ještě bych doplnil quentose, sice to, co říká je pravda, ale né odpověď na otázku.

Zkus meditaci, ne meditaci, jak ji propagují filmy, atd., ale meditaci, kdy si klidně lehneš a zkoušíš se uvolňovat. Následně, když se ti bude zdát, že tě všichni nenávidí, zhluboka dýchej a zkus tu nenávist nasávat, pohlcovat a krmit se jí, toto jsem také kdysi zkusil a už ti je vážně jedno, zda ti někdo nadává, kritizuje tě, občas ti to dokáže i zlepšit náladu a když si unavená, dokáže tě to nakopnout jako lajna perníku :)