Jak zní vykání/tykání v angličtině ve filmech?

Ale často tam jedna osoba druhou oslovuje třeba Mr. Booker, až do tý doby než pan Booker řekne: „plís, kól mí Tom“.

Je to poznať v spôsobe a intonácii oslovenia, titulovaním, priezviskom, menom. Horšie to je v písanej forme, kde sa to musíte domýšľať zo vzájomného postavenia postáv a deja.

Je to přesně tak, jak píše bolak – „please call me [… křestní jméno]“. I led má pravdu v tom, že je to poznat i z toho, jak s dotyčným hovoříme. To, že se v angličtině vykání a tykání nerozlišuje, není zas až tak docela pravda – tykání je v ní rovno oslovování křestním jménem, zatímco vykání oslovování příjmením. Dříve se jako výraz úcty při vykání dodávalo oslovení „sir/madam“, což se dodnes zachovalo např. při oslovování učitelů žáky. A co se týče písemného stylu, pryč jsou doby, kdy – ještě celkem nedávno – jsme mohli i samotnému řediteli zeměkoule nadepsat dopis „Hi John“. Dnes se pomalu vrací oslovení „Dear Sir/Madam“ (vážený pane/paní) a zakončení dopisu „Yours Faithfully, …“ („S úctou Váš…“), případně „Yours Sincerely, …“, oslovíme-li adresáta stylem „Dear Mr/Mrs X“ namísto výše uvedeného obecného oslovení.

Upravil/a: quentos