Jak velkej by minimálně musel bejt záhon, aby na něm mělo cenu pěstovat brambory?

Lahny, jak tak koukám, u vás musíte spořádat mnoho knedlíků, rýže nebo těstovin, protože množství, které uvádíš, spotřebuji sám během roku.

Rýži ani těstoviny nemusím, jsem knedlíkový typ, takže když manželka dělá knedlíky na neděli, udělá jich více a během týdne se spotřebují.
A nezapomeň, že chodím po sousedech pomàhat, takže kolikrát doma ani neobědvám, oběd dostanu jinde.
A když jsem jako NEZAMĚSTNANÝ a jezdím na kole hledat práci, tak jsem celý den pryč a jím až večeři, která se skládá z chleba s něčím.
Manželka minulý rok chodila do práce, takže obědy v práci a má osmdesátiletá matka sní na oběd 1 – 2 brambory, prý víc nemã hlad.

Líbí se mi, že zdůrazňuješ, že jsi nezaměstnaný. Vím, je to nepříjemné, i v tvém věku, ale na kole toho moc nepojezdíš.

A když na benzín není, tak jak nám schánět práci?Telefonování stojí peníze, ježděnī kamkoliv dopravním prostředkem stojí peníze, tak mi řekni jak jinak schánět práci?
Jak je vidět ještě jsi nezažil rozhodování mezi tím jestli za poslední stovku někam pojedu hledat práci, nebo koupím jídlo na příštī několik dnů nebo si je schovám, protoże mám jít k doktorovi pro léky, kterē mně stojí 120 Kč a tudíž kde ještě seženu těch 20 korun, které mně chybí.
A nehledě k tomu,že když někam k firmě příjedu autem NENÍ KDE ZAPARKOVAT.Kolo opřu u vrátnice o plot, zamknu a jdu.Sice tím stihnu obejít méně firem, ale MÁM TO ZADARMO, nehledě na to, že dělám něco pro svē zdraví a nemusīm kvůli tomu vyhazovat peníze za posilovnu či jinak se mučit.

Lahny píšeš ještě stále romány z Austrálie nebo si opět užíváš darů a pohostinnosti naší země?

Ještě z Austrálie, ale v neděli už budu v Praze na letišti ( jestli nespadne letadlo nebo ho neunesou teroristé).A pak už do konce života se z naší země nikam nepodívám.

Tak šťatnou cestu a proti otlakům odolné místo kde sedíme. Nikdy neříkej nikdy, třeba vbrzku spolu vyrazíme na pouť do Mekky.

pro dudu
Děkuji a v pondělī se zase třeba utkáme,ale to už bude na domácí půdě.

Doplňuji.
Na netu stále sleduji naše politické děnī.Se zeťákem jsme přivítali kolik mají svátků a jako na zavolanou naší poslanci schválili Velký pátek jako svátek.A četl j jsem zeťákovi (teda dcera překládala) reakce našich podnikatelů v diskuzi.On se tomu strašně divil.Tady je tento svátek už několik desítek let.Zrovna tak když vyjde svátek na sobotu či neděli, tak jsou buď v pátek nebo v pondělí doma a ŽÁDNÝ podnikatel si nestěžuje že přijde o zisky či kolik ho to bude stát.
A představ si, když manželka porodí,tak manžel MÁ NÁROK NA PŮL ROKU AŽ ROK PLACENÉ DOVOLENÉ.To majī kvůli utuženī rodiny.
A jiné vÿhody.
Podnikatel platí KAŽDÉMU zaměstnanci k výplatě 9,5 – 11% ( podle firmy) spoření na důchod.Panečku to by se v Čechách podnikatelé zbláznil.
Sice tady jdou do důchodu muži v 67 a ženy v 65 letech, ale za to mají NÁROK každých 10 let být půl roku doma na PLACENÉ DOVOLENÉ.Nemusí si to ale vybírat,ale mohou si to nastřádat a jít o to dříve do důchodu.A když jdou dřív do důchodu,tak od podnikatele dostanou určitou částku navíc, PROTOŽE UVOLNILI MÍSTO MLADŠÍM.
Mladým manželům ( do 35 let) stát přispěje jednou třetinou na bydlení..a tady každý bydlí v rodinném domků..čili pokud dům stojí milion, tak 330 tisíc jim zaplatí stát.
Zkrãtka je toho tady hodně nad čím člověk jen otevírá oči.

Lahny, jestli je to „tam“, jak popisuješ, švihl bych pasem na ranvej a zůstal tam!

NEJVĚTŠĪ PROBLÉM......JA­ZYK.S manželkou jsme nedokázali promluvit anglicky, takže dcera stále musela překlàdat.Sice jsme se otrkali a pak po městě Perthu jezdili sami autobusem, ale kdykoliv na nás někdo promluvil, tak pouze vrtění hlavou a NOU ENGLIŠ.
Líbilo by se nám tady, ale ten jazyk.
Není tady taky všechno růžové, největšī problém vidím v domácnosti, ale k tomu směřuje ( a nebo už tam je) naše společnost.
Dcera i zeťák přijdou v 17 hodin z práce, dcera honem pro děti do družiny, honem udělat večeři, s dětma honem úkoly a okolo osmē chodí děti spát.
Takže v týdnů pernamentnī stres.
Není přes to přijít okolo 15 té z práce a pak zbývá i čas na rodinu.

dudu: taky jsem si na to vzpomněl…