Jak to, že v něčem normu splníme a v něčem ne?

Jak kdo…
Jsou lidé, kteří se umí učit, jsou chytří, naučí se předpisy,
technologický postup v podobě teorie.
Ani po zaučení nejsou schopni vykonávat pracovní
činnost (je jedno, zda stojí u ponku, mašiny, strojvedoucí,
laborant, poradce nebo lékař).
JE LEVÝ JAKO ŠAVLE.

Někdo se hravě naučí třeba 5 cizích jazyků.
Jiný je rád, že zvládne jeden (i na nevalné úrovni).
Řada lidí neovládá ani svůj mateřský jazyk.
Stupně jeho znalostí a používání jsou odlišné.

Co člověk dělá rád a s chutí, může přinést ovoce.
Není to však 100% pravidlo.

Je rozdíl mezi „normou“, kterou si určujete sám,
a mezi normou, která je na Vás požadována, abyste
mohl vykonávat nějaké povolání. Živit se jím.

NE/PLNĚNÍ norem je závislé na schopnostech, možnostech, ochotě, dostupných materiálech,
kondici a dalších o faktorech, včetně těch,
které mohou Vaše maximální úsilí zhatit.

Mezi výrobním nástrojem a výrobním prostředkem
je také rozdíl … 😁

Upravil/a: da ny

Rozdíl může spočívat v několika faktorech:

1. Motivace: Práci zvládáme, protože je to nezbytné pro naše přežití – musíme platit účty, koupit jídlo atd. Učení cizího jazyka může být pro někoho pouze koníček, který, když se nedaří, zanechá.
2. Přirozený talent: Někteří lidé jsou prostě lepší v některých oblastech než v jiných. Možná je pro někoho těžší naučit se nový jazyk než pro ostatní.
3. Zájem: Pokud nás něco opravdu zajímá, je pravděpodobnější, že v tom budeme úspěšní. Pokud někdo nemá o cizí jazyk vážný zájem, může se učení stát těžkým.
4. Strukturální a logistické rozdíly: Práce je obvykle strukturovaná a má jasné cíle. Učení cizího jazyka může být složitější – je třeba se rozhodnout, které slovíčka se učit, jakým stylem se učit, jak často se učit atd.
5. Sociální tlak: Na pracovišti je sociální tlak na plnění úkolů. U učení jazyka tato sociální komponenta chybí, pokud se učíme sami.
6. Fyzická a duševní námaha: Fyzická práce je někdy snazší, protože po dokončení denního úkolu ji můžeme opustit. Učení nového jazyka vyžaduje duševní námahu a zapojení, které může být vyčerpávající a náročné udržet na dlouhou dobu.
7. Zvyky a rutina: U pracovních úkolů máme často vytvořené zvyky a rutiny. U učení jazyka si tyto rutiny často musíme vytvořit sami, což může být náročné.

Celkově, i když se může zdát, že pracovní úkoly a učení jazyka jsou podobné, jsou to ve skutečnosti velmi odlišné úkoly, které vyžadují různé dovednosti, motivaci a zájem.

Když pominu skutečnost, že mechanická práce a učení se jazyka jsou uplně odlišný věci, a dále to, že v práci musíš makat, jinak nedostaneš výplatu, zatímco za slovíčka ti nikdo hlavu neutrhne, tak největší rozdíl spatřuju v tom, že první zmíněný je věc, kterou ses jednou naučil a pak ji jen replikuješ, kdežto v druhým případě se ti neustále nabaluje novej úkol. Tedy za předpokladu, že těch 5 slovíček z pondělka si pamatuješ i v úterý, ne že je hned zapomeneš. Kdybys to chtěl srovnávat, dávalo by smysl spíš každej den chtít za 8 hodin vyrobit o 5 výrobků víc. Taky bys po nějaký době narazil na omezenou kapacitu.

Bez urážky, ty se presentuješ jako někdo, komu je 60+, a jo, tvůj projev tomu docela odpovídá.

Já se zeptám s bolševickou otevřeností: cos těch 60+ let na tom světě dělal? Tys byl zavřený někde ve sklepě 30+ let – něco jako Mlčení jehňátek, nebo co? Nemyslím to nijak zle, ale většinu věcí, na který se ptáš, lze odpozorovat prostým pozorováním, při zapojení „selskýho rozumu“, „Kinderstube“, nebo jak to říct. Stačí nežít v illusích, domněnkách, předsudcích.

Dělnická práce, taková ta základní, je asi o tomto: tady máš, lofas, vrtačku. Tady máš bazmeg – tady je doraz. Tady máš čudel. Ofoukneš doraz Luftem. Položíš čudel k dorazu – touhle stranou. Dotáhneš svěrák, ale ne moc, aby na čudlu nebyly „zuby“. Vyvrtáš po doraz. Změříš posuvkou – to a to. Odpovídá? Cool, frajer nevídaný, rubeš jeden za druhým! Neodpovídá? Zmáčkeš tady to tlačítko, tím se vrtačka vypne a jdeš – tam a tam. Pak si uvaříš Kaffee, přečteš si Bleska a čekáš na seřizovače.

To je úplně základní, tzv. nekvalifikovaná, dělnická práce. Ale i vysoce kvalifikovaná dělnická práce je, v principu, stejná, akorát je za ní kus nějakýho umní, který se musíš naučit, ale lze to krok po krůčku, jak dylin, ale – jak píše dany – už nesmíš být levej jako ta šavle.

Dobře, ale to je dělnická profese. Dělnická profese má 100+1 výhod: lopata (třeba kulatá – víš co!), dělám podle rozkazu, že je blbý? Co mi je po tom, šuline!, mám oddělané: dávej peníz, cype, dávej, dávej, rychle dávej! 😂 Jako je to hodně, hodně zjednodušené, ale v principu to tak je.

Dobrý, no, ale jazykovým schopnostem se nelze naučit!

Podívej se, mne učili ve škole jenom anglicky, a to učitelé ruštiny, co anglicky neuměli ani ň. A přesto čtu plynně anglicky a normálně se s „Anglánama“ a spol. bavím.

Němčinu jsem ve škole neměl. A přesto si přečtu běžný článek, odborné texty tak z 90%, a na běžných věcech s Němcem nemám problém se domluvit.

A tak bych mohl pokračovat.

Protože k tomu nepřistupuju technokratickým způsobem, jako ty. Nečekám, že mi něco spadne do klína. Mám zdravé sebevědomí, vím, že je mý plus, že vůbec cizím jazykem mluvím, a že ten, s kým mluvím, může být rád, že vůbec mluvím, a naopak, když jsem v cizím kraji, vím, že když se budu snažit, vnímat, že mi pomohou. A jo, ono to funguje.

Já mám spolužáka, ten měl němčinu na základce 4 roky, celou střední, takže to už máš 8 let, no a on je magister (malý) přes hnuj, takže dalších 5 let, to je 13 let. Byli jsme v Sasku, což je Hochdeutsch jak vyšitá – kam se hrabe, třeba, Tirolerland (mi se to plete s nizozemštinou, tirolština! 😂). Hej, když promluvil, chtělo se mi na něm spáchat euthanasii. 😅 Ale to je jím: jemu záleží na tom, co si druzí myslí. Žije v rozpacích. Ve škole ho to nebavilo, takže umí hovno.

To není montáž nábytku z Ikea, frajere, pochop to! 😅🤦‍♀️😂