Jak to bylo s klaněním ve středověku? Například,když rytíř potkal vévodu, jak etiketa určiovala, jak se kdo musí klanět?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Jaká byla hierarchie šlechty od nejnižších až po krále? Kdo se komu musel klanět?
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/slechta-ve-stredoveku

http://www.his­torickaslechta­.cz/slechticka-titulatura
--

Středověk (a odtud plyne i celé středověké myšlení, názory a chování) lpěl přísně na dodržování rituálu, ať už společenského, náboženského, cechovního, rodinného atd. Dodržování rituálu -to se dle tehdejšího názoru rovnalo udržování řádu světa tak, jak byl Bohem stvořen -čili k obrazu božímu. Dodržování rituálu -to byla základní povinnost každého člověka. Kdo jej nedodržoval a porušoval zvyklosti, narušoval stabilitu božského řádu a potenciálně tak ohrožoval celý svět. A takovýto nebezpečný jedinec musel být buď napraven nebo zlikvidován.

V sociálně přísně rozvrstvené středověké společnosti hrál velkou úlohu pozdrav. Jeho základní formou byla úklona. Existovala jich celá škála podle příležitosti a důležitosti zdraveného. Lehkou úklonou s pohybem dlaně k srdci se zdravili sobě rovni urození. Hlubší úklona platila za uctivější pozdrav (host, žadatel, úcta výše postavenému). Dalším stupněm bylo pokleknutí na levé koleno a sklopení hlavy. Tento pozdrav se používal vůči vládcům, baronům nebo vysoce postaveným velitelům a vyjadřoval poddané postavení. Vstát bylo možno až na výzvu zdraveného. Posledním stupněm bylo klanění se na kolenou -výraz naprostého poddanství, často spjaté s prosbou (zejména o milost).
Smekání se jako pozdrav začalo praktikovat až pod vlivem „burgundské módy“ v 15.století. Zato bylo hojné vyjadřování loajality líbáním prstenu velmožům a prelátům. Ženám se ruce nelíbaly, ale vyjadřovala se jim úcta větší úklonou než příslušelo jejich stavu.
I při oslovování nebo zmiňování určité osoby (např.v textu) platily přesné konvence: tak například měšťan měl být označován přízviskem „poctivý“, vladyka „slovutný“, korouhevní pán „urozený“. Žadateli příslušelo oslovovat žádaného „láska vašě“ neboli „vaše laskavosti“.
Sociální diferenciace se přirozeně promítala do vztahů vyšších a nižších tříd. Platilo, že chování vůči antagonické (níže postavené) třídě v podstatě nemůže být nemravné. Naopak chování plebejce vůči šlechtici bylo posuzováno přísně. Ctností však byla šlechetnost.

http://www.ge­nebaze.cz/dv/ces­ky/staroceska­osloveni.html

V hierarchii stredoveku Najvyšší bol Boh – pred ním kľakali všetci, kto nechcel, toho donútili.
Hneď po ňom nasledoval Pápež
ďalej je to už rozporné- nepoviem Cisár, Kráľ, Vojvoda… skôr to definujem Pán vlastného samostatného územia, nepodliehajúci inému Pánovi, Kráľovi,…, s vlastným právom.
Spôsob klaňania, vzdávania povinnej úcty záležal na hodnostnostnom, vojenskom, spoločenskom postavení v hierarchii i vo vzájomnom vzťahu medzi sebou. Líšil sa aj od zemepisnopolitickej oblasti, od vierovyznania, od filozofie vnímania života, od potreby rozvíjania/roz­bíjania vzťahov medzi sebou…