1. Paní Hoření. Dnes zůstalo jako měkké přídavné jméno – vzor jarní, které má stejné tvary pro všechny 3 rody. Jde o podstatné jméno, které bylo dříve přídavným.

Totiž původně příjmení znělo Hořejní, kde je tvar příd. jména jasněji vidět. Dotyční bydleli na kopci – uvádí D. Moldanová.

2. Jinak dříve jako podstatní jméno – ten Hoření, ta Hoření, to Hoření – podle vzoru Jiří, ženský rod paní, střední stavení. . Ale vzory odpovídají vzorům příd. jmen.

Pokud není skloňování jednoznačné či je víc možností, časté záleží na rodinné tradici.

Upravil/a: annas

Já jen k tomu OSLOVENÍ – hned z první se nabízí „SOUDRUŽKO“, ovšem záleží na vkusu a vychování každého soudruha, jak jistě víš. Někteří by volili poněkud pozměněné oslovení „SOUDRŽKO“. ;) :D :D

Mám stejný typ příjmení, který vychází z přídavného jména skloňujícího se podle měkkého vzoru (jarní) – jak píše annas a ženy v rodině používají toto příjmení a to bez přechýlení (-ová), o kteréžto zhovadilosti jsem už bohužel taky slyšel (spolužačka ze SŠ měla také takový typ příjmení a když se ženil její bratranec, úředníci si nenechali říci, že ženská podoba se prostě nepřechyluje a vnutili jeho čerstvé manželce přechýlení, takže ve výsledku to znělo tak trochu jako když přechýlíme příjmení maďarské 🙂 ) a bez skloňování – ve všech pádech koncovka -í .