Já právě vím, že se píše -d, ale ještě na střední jsem běžně používala -t, až pak jednou jsem se setkala s -d a nechápala jsem, myslela jsem, že je to špatně… na výšce jsem se setkala s normami a tam mi došlo, že -t bude opravdu špatně… v mluvě ale běžně vyslovuji -t.
Ale je docela ostuda, že ve veřejném projevu, na internetu vzdělaní lidé používají -t. Tady, v dopise, e-mailu apod. je to jedno, ale jinak,… pak není divu, že nás to zmate…

Popelko, nasadila jste mně brouka do hlavy. Zkusím pátrat, proč se píše na konci slova d.

Takže se píše -t a všichni to máme špatně? 🙂 Prostě podle mě se píše standard – standardní, nadstandardní,nes­tandardní; standarta… ale taky to může být úplně jinak

Popelko, máte to dobře. Všude je d, kromě standarty. Překopírovala jsem původ slov:

Jednou z nejrozšířenějších obětí takové lingvistické nevraživosti je původně anglické slovo standard, tedy norma, ustálená, normální míra. Adjektivum od něj odvozené je standardně „standardní“, zhusta ale narazíme i na formu „standartní“, jež je rozhodně nestandardní. Standarta, původem germánské slovo, jež k nám dorazilo z francouzštiny, znamená „menší vyztužený praporec jako symbol“, nebo „tabule s nápisem, heslem, upevněná na tyči“ (Akademický slovník cizích slov). Příslušné adjektivum, pokud už to musí být, zní „standartový“, což ovšem rozhodně neoznačuje nic ustáleného a normálního. Kdo si myslí, že je to zjevné, je na omylu. Internetový vyhledávač Google najde kromě 158 tisíc „standardních“ zmínek také plných 27 tisíc „standartních“. Poměr 5,8:1 zrovna lichotivý není. Zejména pikantní je například nabídka „standartních jazykových kurzů“ na www.languagesat­work.cz.

Podle Čeština na skřipci.