Dobrý den,
před časem jsem narazil na výrok E.A.Poea, že noční obloha je proto
tmavá, že světlo ze vzdálených hvězd k nám ještě
nestihlo dorazit. Co tedy vlastně vidíme, když pozorujeme hvězdy? Hvězda je
vzdálená mnoho milionů km od nás, její
světlo bude o nějaký ten milion km blíže k nám. Přitom se zeměkoule a
celá naše galaxie pohybuje velkou rychlostí ve vesmíru, proč tedy není
světlo hvězd ani trochu rozmazané? A jak je možné, že já vidím nějaký
ten milion km daleko
(světlo hvězdy) a přitom mám problém rozpoznat na protějším chodníku
ředitele a nepozdravím ho?
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 5Pro koho je otázka zajímavá? annas, dudu, Drap, orestez, Anikitos před 2091 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Odpoveď byla označena jako užitečná
Jde o slavný problém označovaný jako Olbersův paradox, který jako první vysvětlil básník Edgar Allan Poe. ve zapomenuté básnické próze Heuréka .
https://de.wikipedia.org/wiki/Eureka_(Poe)
"Jde o filozofický esej o podstatě a původu vesmíru se dotýká řady základních filozofických kategorií i poznatků z oblasti přírodních věd.
Literární kritik František Götz konkrétně píše o básni Heuréka, v níž vidí jakýsi kosmologický princip založený na odstředivém a dostředivém pohybu. Poe je tak v podstatě metafyzikem sám, neboť dokáže nejen nahlédnout lidstvo z ptačí perspektivy, jak jsme zmiňovali dříve, ale také pojmout svět jako celek, vysvětlovat jeho aktuální stav a rovněž kosmogonii, tedy vznik samotný."
https://theses.cz/id/b0220q/P_eklady_bsn_E._A._Poea_v_kontextu__esk_literatury_-_Ond_.pdf
Překlady básní E. A. Poea v kontextu české literatury
Autor práce: Ondřej Selner
Diplomová práce, Jihočeská universita České Budějovice, 2015
–
Proč celá noční obloha nezáří?
"Olbersův paradox začíná tím, že si položíme prostou otázku, proč
je noční obloha temná. Již Johannes Kepler si uvědomil, že v homogenním
a nekonečném vesmíru bychom spatřili světlo přicházející
z nekonečného počtu hvězd, ať už bychom pohlédli kterýmkoli směrem.
Kdybychom hleděli na libovolné místo na noční obloze, přehlédli bychom
zrakem posléze bezpočet hvězd a vnímali bychom nekonečné množství
světla. Noční obloha by tudíž měla žhnout jako výheň! Po několik
staletí byla skutečnost, že obloha je v noci černá, a nikoli bílá,
zdrojem sice jemného, ale zato hlubokého kosmického paradoxu.
Olbersův i Bentleyho paradox je zdánlivě prostý, ale oba sužovaly mnoho
generací filozofů a astronomů. Oba paradoxy vycházejí ze skutečnosti, že
v nekonečném vesmíru se gravitační síla i světelné paprsky sčítají
do nekonečných, nesmyslných hodnot. Během staletí byla navržena spousta
nesprávných řešení. Kepler byl Olbersovým paradoxem zneklidněn natolik,
že raději postuloval konečnost vesmíru, který je uzavřený uvnitř
skořápky, takže do oka pozorovatele může dopadnout jen konečné množství
světla hvězd.
Zmatení vyvolané tímto paradoxem bylo tak veliké, že ještě v roce 1987 plných 70 procent učebnic astronomie uvádělo jeho chybné vysvětlení
Především se lze pokusit Olbersův paradox vyřešit tvrzením, že
světlo hvězd je absorbováno mračny mezihvězdného prachu. Takové řešení
navrhl sám Heinrich Wilhelm Olbers, když v roce 1823 paradox poprvé
explicitně zformuloval. Olbers napsal: „Máme velké štěstí, že Země
nepřijímá světlo hvězd z každého místa nebeské klenby! Ale i tak,
při nepředstavitelné jasnosti a teplotě 90 000krát větší, než jakou
nyní zažíváme, by Všemohoucí dokázal snadno stvořit organismy schopné
přizpůsobit se tak extrémním podmínkám.“ Aby se Země neutápěla
v lázni „tak zářivé jako sluneční disk“ a aby byl pozemský život
možný, přišel Olbers s nápadem, že intenzivní teplo je pohlcováno
mračny prachu. Kupříkladu žhnoucí centrum naší Galaxie, Mléčné dráhy,
které by právem mělo dominovat noční obloze, je ve skutečnosti skryto za
prachovými mračny. Pohlédneme-li do souhvězdí Střelce, kde se střed
Mléčné dráhy nachází, nevidíme žádnou planoucí ohnivou kouli, ale jen
temnou oblast.
Mračna prachu ale Olbersův paradox plně vysvětlit nedokážou. Za
nekonečně dlouhou dobu by totiž pohltila světelnou záři z nekonečného
počtu hvězd a nakonec by sama žhnula jako hvězdný povrch. Proto by
i prachová mračna z noční oblohy sálala." atd.
http://www.osel.cz/2598-proc-cela-nocni-obloha-nezari.html
Upravil/a: annas
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?paul1 Nahlásit |
Především si je třeba uvědomit, že ač se to nezdá, je vesmír obrovská prázdnota a fotony světla vidíme pouze když se odrazí od hmoty. Navíc některé frekvence různá atomární hmota pohlcuje a jiné odráží. Třeba rostliny se nám díky odrazu nejčastěji prezentují zelenou barvou. V prázdném vesmíru bychom fotony světla neviděli ani pokud by nám prolétaly těsně před nosem. O vlastnostech a charakteru temné hmoty dodnes jen teoretizujeme.
0 Nominace Nahlásit |
Předesílám, že píši spíš úvahu pro zasmání, žádnou vědu.
Nevěděl jsem o tomto problému. Asi hlavní příčina je ten kosmický
prach, ale napadá mě ještě:
1)něco jako „koncentrace fotonů“ Prázdné prostory mezi hvězdami jsou
obrovské a počet vyslaných fotonů je omezený. Se vzrůstající
vzdáleností od zdroje klesá koncentrace fotonů, ty letí všemi směry. To
by bylo spíš zadání pro vyspělý počítačový výpočet, jak to
konkrétně probíhá.
3)Kdybychom to tu měli simulovat s baterkama, a měli tu vaakuum. Baterky
bychom umístili v různých, spíš velkých vzdálenostech tak, aby dokonale
zaplnily z našeho úhlu pohledu celý prostorový výsek… Je to vůbec
možné?..
4)Takže množství fotonů, přicházejících k nám ze vzdálených hvězd
je sice dostatečné na to, abychom tyto hvězdy viděli nejsilnějšími
dalekohledy, ale tato koncentrace fotonů nestačí na to, aby byla obloha
žhavá. Lidské oko nedokáže tak malý počet fotonů zaznamenat. Možná jde
o poměr obrovského mezihvězdného prostoru k množství vyslaných fotonů.
tedy se bavíme o obloze v noci. Ve dne je to ještě jiné.
Tak se po roce k otázce vracím, protože jsem narazil na tento
matematický článek, který potvrzuje mé vidlácké úvahy:
https://www.matfyz.cz/clanky/1064-matykani-xii-olbersuv-paradox
Takže opravdu selský rozum bývá někdy lepší, než okamžité nápady pana
Olberse a jím mystifikovaných obětí.
I kdybychom měli nekonečně velký a nekonečně starý statický (bez
rozpínání) vesmír, bez rudého posuvu a bez dalších ztrát světla, tak
i matematicky by úhlové velikosti vzdálených hvězd z nekonečného
vesmíru byly tak malé, že by tvořily jen nepatrnou menšinu oblohy.
Většina oblohy by byla vždy tmavá. Aby hvězdy svými úhlovými velikostmi
pokryly celou oblohu, musela by být jejich hustota ve vesmíru podstatně
větší. Nelze to vykompenzovat nekonečným vesmírem. Další věcí je ta
omezená svítivost (množství vyslaných fotonů) hvězd.
Co se týče Viditelnosti hvězd versus rozmazanosti obličeje známého přes
ulici, nebo překvapující nerozmazanosti hvězd i přes jejich velké
rychlosti, to by bylo počítám lehce vysvětlitelné. Ale je to na samostatnou
otázku a já nejsem odborník.
Upravil/a: EKSOT123
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvekannas | 5284 | |
Kepler | 2867 | |
Drap | 2622 | |
quentos | 1803 | |
mosoj | 1594 | |
marci1 | 1356 | |
led | 1345 | |
aliendrone | 1172 | |
zjentek | 1059 | |
Kelt | 1003 |
Astronomie |
Fyzika |
Jazyky |
Matematika |
Sociální vědy |
Technické vědy |
Ostatní věda |