Jak si mám interpretovat zvláštní vztah k mladšímu chlapci? Co si o tom myslíte?

Ahoj, nevím, jestli to sem úplně patří, ale nemám komu se svěřit. Takže se omlouvám, že je to tak dlouhé a podrobné, ale potřebovala jsem se vypsat. Budu vám vděčná za jakoukoliv reakci.
Je mi teď 18 let a na táboře jsem „objevila“ jednoho chlapce, kterého teda znám už spoustu let, ale nikdy jsem k němu necítila to, co teď. Momentálně je mu 16 let. Nikdy dříve jsme se spolu nijak zvlášť nebavili, on byl vždycky takové to „hyperaktivní nezvladatelné dítě“, které úmyslně či neúmyslně tropilo neustálé problémy, údajně proto, že to neměl doma úplně jednoduché. Celkově je na něj dodnes pohlíženo s jakousi směsí despektu a soucitu, jako k člověku, který má nějaký problém. Každopádně jsem k němu měla vždycky spíše kladný vztah – byla jsem vůči němu taková „neutrální“, brala ho takového, jaký je. On mi to oplácel tím, že mi nikdy nedělal žádné problémy a častokrát mi i vyšel vstříc v situaci, kdy jiného člověka poslal do určitých míst. Letos jsme se spolu začali trochu více bavit. Jenže se stala zvláštní věc – všimla jsem si, že výrazně dospěl (jak fyzicky, tak i mentálně). Připadá mi jiný, než byl dřív. Sice má občas své stinné chvilky, kdy se s prominutím chová jako magor, ale když už někomu ve své rozjívenosti neúmyslně ublíží (například někoho urazí), je v něm vidět upřímná lítost a snaha to napravit. Také to skvěle umí s dětmi, je na něj spolehnutí. Mimo to je velmi obětavý. Když k němu přijdu, když sedí na židli a je v blízkosti jediná, tak mě pustí si sednout, nebo se rozdávaly zákusky a já přišla pozdě, načež mi hned nabídl ten svůj. Mám v něm ale trochu zmatek – přijde mi, že se chvíli chová jako pubertální hovádko, ale když se baví se mnou, je to najednou úplně někdo jiný. Každopádně se stalo to, co se stát nemělo a já si uvědomila, že k němu po těch několika dnech cítím něco víc. Ne, že bych do něj byla nějak vyloženě zamilovaná – mám přítele a vždycky mě spíše přitahovali starší muži (třeba okolo 25 let). Ale často se na něj dívám, nejradši bych byla pořád s ním, nesmírně ráda se ho dotýkám. Když si spolu po večerech povídáme, sami někde mimo ostatní, vždycky si položím hlavu na jeho rameno a vnímám jeho teplo, to jak dýchá a chvěje se, když mluví. Říká, že mu to nevadí, vždycky se tak zvláštně pousměje a někdy si opře hlavu o tu mojí. Nebo když jsme se váleli v trávě, lechtala jsem ho stéblem trávy v dlani a pak ho nějak sevřel i s mými prsty. Já jsem neucukla, on také ne. I on se ke mně docela má, snad jen jednou, když jsme se nějak provokovali, někdo z legrace prohlásil něco na způsob toho, že co se škádlívá, to se rádo mívá a on toho okamžitě nechal. V jedné slabší chvilce jsem mu řekla, že je moc fajn. On dlouho mlčel a pak řekl něco jako, že něco takového o sobě moc často neslyší a že to ode mě nečekal. Potom mě přemlouval, abych zůstala na táboře ještě o něco déle, než jsem měla v plánu. Nechci v tom hledat něco, co v tom není, ale ten kluk si mě prostě něčím získal. Nevím, jak to cítí on. Ani nevím, co od toho očekávám. Chtěla bych ho třeba jenom hladit po vlasech, držet za ruku, usínat v jeho objetí, možná ho i políbit, ale to asi spíš ne. Ale stále mám pocit, jako by to bylo něco nemorálního a divného. Už kvůli tomu mentálnímu rozdílu – pořád je to ještě tak trochu dítě. On je ještě ten typ teenagera, který na facebooku „lajkuje“ vumělkované fotky slečen věku 14–16 let (ideálně s našpulenou pusou a několika barevnými filtry), nějaká diakritika, otazníky a pravopis mu nic neříká. Takže váhám, jestli je to vůbec vhodné k němu chovat nějaké takové city, byť jen na dobu tábora. Vlastně ani nevím, proč k němu tohle cítím, nenapadá mě, jak si to interpretovat. Budu vám vděčná za každou reakci, postřeh, radu, názor.. cokoliv. Díky moc. :)