Jak se reklamovalo za socialismu? Jak byla dlohá záruka a reklamační doba? Prý se vyrábělo spolehlivěji než dnes ?

S reklamací to byla někdy svízel a táhla se více než bylo zdrávo,ale fakt byl,že výrobky,nyní píši o spotřebním zboží,byly docela kvalitní.Třeba lednice Calex,koupená v roce 1976 ještě chladí,i když z větší spotřebou energie,televize (dnes už k ničemu) Viktoria ( s dotekovým ovládáním) by hrála i dnes,nebýt digilizace. Vše bylo balšoj,na desing se nějak nehledělo,ale kvalita opravdu byla.

záruky si už nepamatuju, ale reklamace se vyřizovala do 30 dní a ty výrobky, no mě např. fachčí perfektně radiomagnetofon Toshiba v Tuzexu koupenej v roce 1980
boty byly kvalitní, kožený ze Snahy vydržely mi daleko dýl než ty co se teď prodávaj prostě šunty na sezonu a všechno oblečení nebylo ušitý horkou jehlou !
potraviny i když byl menší výběr byly o mnoho kvalitnější a co se dnes prodávaj se kolikrát nedaj ani pozřít :(

Za éry komunistické totality se většinou nenakupovalo, ale shánělo nebo vystávalo ve frontách, protekcí po známých a zase jejich známých atd… To, co bylo běžně k mání, většinou nestálo za nic. Alespoň trochu kvalitní nebo dovozové zboží bylo nedostatkové, kupovalo se v TUZEXu, v Esu apod. Reklamace byla možná do půl roku, ale osobně mám velmi špatné zkušenosti. Neochota prodavaček, výmluvy, zdlouhavé vyřizování, svádění viny za poškození na kupujícího ap. Na porouchané věci byl nejlepší můj tatínek, který měl zlaté české ručičky a skoro všechno uměl opravit. Ještě podotýkám, že např. Tatramatka pračka při ždímání putovala po celé koupelně, omlátila veškeré obklady, musel se ní pořídit speciální ukotvovací rám, který si lidé vyráběli a reklamace na takovou vadu se neuznávala.Tato pračka stála cca 6tis.Kč, což byl trojnásobek běžného platu. Dnes mám pračku také zahraniční, ale nikoliv slovenské, výroby za stejnou cenu, neporovnatelné kvality a stála asi třetinu dnešní průměrné mzdy.

To je strašně zavádějící bavit se o kvalitě za bolševiků. Na jednu stranu sice nebyl ten dnešní trend, kdy si výrobci dávají po hubě a snaží se vyrobit tak, aby zboží „přežilo“ jen pár let, aby měly furt co vyrábět. Na druhou stranu, vzhledem k absenci konkurenčního boje, byla spousta výrobků nedotažená, nedomyšlená, protože to zkrátka stejně lidi museli koupit (nic jiného nebylo). No a pak z toho byly ty domácí dodělávky a zlepšováky „zlatých českých ručiček“. Svým způsobem to podporovalo kutilství. 😉

K té spolehlivosti:
Dnešní tržní ekonomia se řídí základním zákonem nabídky a poptávky. Tedy, aplikováno na tento případ: šmejdy se tak hodně prodávaj, protože je lidi kupujou (jsou levnější). Kvalitní výrobky existujou, ale jsou dražší a lidé je moc nekupujou (a pak si stěžují, že ty levný krámy jsou nespolehlivý).

Záruční doba byla 6 měsíců a reklamace musela být vyřízena do 30 dnů. Ne všechny výrobky ale byly kvalitní a ne každá reklamace byla vyřízena ve prospěch zákazníka. V obchodních organizacích byli tzv. kvalitáři, kteří posoudili zda je zboží vadné nebo je poškozené zákazníkem. Dovozové zboží ale vydrželo déle než dnes a to i ruské. Například lednice Minsk nebo auta Žiguli. I když na design se nehledělo, jak tu už bylo zmíněno.

Záruka byla také ( již nevím dobu) a co se prodávalo se také opravilo.
Nebyl výběr a ještě méně bylo zboží z dovozu. Pokud se ale něco dovezlo tak to bylo velmi kvalitní zboží. Zde fungoval a nebyl na závadu, výběr zboží odborníkem.
Z tohoto období je také u starších zákazníků zakořeněná představa, že co je „západní“ je kvalitni !!!