Jak se dá vypracovat schopnost řešit i méně běžné problémy?

No právě tak tak, že řekneš nebo napíšeš, žes o nevýhodách nevěděl nebo že tě nenapadlo, že tam ty nevýhody budou. A když umíš ty správný psí oči, jsi tam.

Chybami se člověk učí.

Dá se to naučit a není hned třeba aplikovat zjentkovo řešení či Přemyslovo (jde o to případným chybám PŘEDEJÍT a pokud přesto nastanou, tak v tom „nezůstat sám“).

1. Vymysli nějaké řešení – základ.
2. Řešení prokonzultuij s kolegy, případně i s nadřízenými (počítej ale s tím, že ti to šéf hodí z5 na hlavu s tím, že je to TVŮJ úkol, záleží nasituaci). Nikdy není hanba si nechat poradit, žádný učený z nebe nespadl. Navíc spousta lidí se cítí polichocena, když se na ně obrátíš pro radu a ráda „se předvede“. Budeš se divit, ale dokonce i když z nějakého důvodu (např. konkurenční řevnivost aj.) ti neporadí NEJLÉPE (i když je to v jejich možnostech), často dají natolik dobré tipy, že na zbytek přijdeš sám. Tudíž přijít za někým a zeptat se: „Co si o mém řešení myslíš?“ mívá obvykle ve výsledku velmi pozitivní dopady. :)
3. Čím více lidí oběhneš, tím pro tebe lépe. Ale BACHA! Neběhej za nimi s kdejakou blbostí, kterou bys zvládl sám s trochou snahy. Lidé nemají rádi, když je někdo OČIVIDNĚ využívá místo toho, aby sám máknul. Tím bys tento vysoce efektivní model znehodnotil, bo místo toho aby s trochou přezíravosti shovívavě pomohli by se dříve či později dotyční odhodlali k tomu tě bez dalšího ROVNOU poslat na „ona místa“ a pak bys měl utrum. Přirozeněn NEZAPOMEŇ po takové konzultaci (obzvláště pokud je podnětná!) „mazat med kolem huby“, každý je rád chválen. Tzn. vypustit něco ve stylu: „Ty jsi ale hlava, to by mě nenapadlo!“ apod., lidé pak budou přijímat tvé žádosti mnohem ochotněji.

Důležité upozornění – může se stát, že nakonec přijdeš díky tomuto postupu s něčí TAK DOBRÝM, že to sklidí velký úspěch a pozornost „vyšších míst“. V takovém případě NIKDY nezatloukej spoluúčast ostatních na řešení a nepřivlastňuj si všechny zásluhy (stejně by se to dříve či později provalilo)! To je doslova KLASICKÁ chyba, příště si můžeš nechat o tom, že by ti někdo poradil jen ZDÁT! Na rovinu řekni např. „Při řešení problému jsem ho ponejprv zkonzultoval s kolegy a následně zvolil řešení blablabla…“!! Dokonce i kdyby se někdo a ty kolegy zeptal (nezeptá!), tak je jmenuj konkrétně, nijak si tím neuškodíš, právě naopak. Oni budou cítit zadostiučinění (žes je „nezazdil“), což ti v konečném důsledku o5 přinese v budoucnu jejich pomoc. Pokud je zapřeš jejich spoluúčast, tak viz výše – příště ti nepomůžou. Přirozeně ale jejich podíl neinzeruj ihned, ale JEN když dojde na dotazy v tomto směru. Věř mi, „vrchnost“ NEZAJÍMAJÍ podrobnosti JAK se k řešení dospělo či kdo jakou měrou k němu přispěl (na to nemají čas), jen si zapamatují „tenhle co to měl na starost zvládá/vyřeší/je dobrej“ a tím to hasne. Víc nepotřebuješ. :)

A PAMATUJ na „zlaté pravidlo“ > „Čím více papíru, tím je prdel čistější!“ Ideální je např. koncipovat „Návrh řešení“ a rozeslat „ke schválení/při­pomínkám“. Sice málokdo na to skočí, ale v případě průšvihu máš argument: „Já se snažil maximálně, podívejte, nikdo s mým řešením neměl problém, tudíž se provedlo blablabla…“ Přirozeně obesíláš JEN na problému zainteresované pracovníky (neotravuješ kdekoho), nikoliv kolegy co mají na starost jiné věci, za těmi musíš viz výše OSOBNĚ. Pokud se nebudeš flákat a budeš se snažit při tom MYSLET, tak časem vyvineš celou plejádu užitečných postupů (nic neplatí absolutně, vše se musí přizpůsobit dané situaci a konkrétnímu místu „na míru“) a stane se z tebe zkušený „papírovy TYGR“! Což např. ve státní správě HODNĚ znamená (a doslova zaručuje kariérní postup), na druhou stranu v soukromém sektoru (kde jsou hlavní v první řadě VÝSLEDKY) ti to umožní alespoň „přežít“. Znovu opakuji – MOC DŮLEŽITÉ je přijít s VLASTNÍM podílem/účastí, přehazování jinam, např. dle zákonu „padajícího trusu“ sice je TAKÉ řešení, ale v konečném DLOUHODOBÉM důsledku kontraproduktivní. ;) :D :D

Zatnu zuby, řeknu si: to dám! A zapojím hlavu. Někdy se mi stane, že se mi zdá, že problém nevyřeším, a ejhle, ráno je všechno jasné. Nebo s odstupem pár dnů.

Při řešení méně běžných problémů někdy pomáhá praxe, čím delší ji budete mít, tak tím lépe Vám půjde řešení problémů a časem Vám může napadnout i více variant řešení.
U složitějších problémů je normální, že hodně lidí říká, že to vyřešit nepůjde a potom přijde jeden blbec, zkusí to a udělá to 😁.

Šachy, logické hry, učení se cizímu jazyku, trénink paměti, řešení myšlenkově náročných hlavolamů/úko­lů/řešení/her, psaní, hraní na hudební nástroj, meditace, cestování (není to o zábavě a podobně. Cestováním má mozek nové podněty, nová místa, musí reagovat – je to pro něj takové nekomfortní a to je dobře. Rozvíjí uvažování). Nemusíš dělat všechno, aby ses v tom zlepšil. Jsou to jen příklady (kterých je i víc) a stačí alespoň něco z toho občas dělat. Ale není to hned, i když jisté výsledky se u někerých těch aktivit/cvičení můžou dostavit celkem brzy,
Poslouchání konkrétních zvuků. Například Hemi-Sync.
Vyhledej si, jak zlepšit/trénovat kognitivní funkce (to je to, co hledáš). Konkrétně rychlost, zpracování informací, chápání, reakce (reflexi, pohotovost).
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Kognitivn%C3%AD_fun­kce

Je celkem jedno, jak běžné problémy to jsou. Mozek se musí trénovat (jedna z konkrétních schopností/do­vedností). Pak na ně bude připraven (ať je to, co je to) a zvlkádne je vyřešit – rychle a efektivně. Všechny výše zmíněné akzivity zlepšují chápání/uvažování, logiku, myšlení, „myšlenkovou pohotovost“ a podobně. A ještě k tomu všemu jsou některé i hodně zábavné a podobně. Učení a zlepšování se už takové bývá (to jen školy to moc neumí), má to samá pozitiva.
Život je zlepšování, posouvání se, poznávání. Ne jen přežívání v komfortní zóně, někde v „bezpečí,“ klidu a bez jakýchkoli užitečných a seberorzvíjejících se podnětů.

Upravil/a: Disraeli