Mám dvě děti narozené 15 měsíců po sobě a o žárlivosti jsem toho
přečetla už dost, u nás se ale naštěstí neodehrává nic
drastického – jen občas se mladší urazí když si dovolím pomazlit se se
starším a starší toho mladšího zase rád napodobuje, ale jinak v pohodě.
Teď ale čekáme ještě třetí dítě, a v době jeho narození budou
mladšímu 2 roky a 1 měsíc a nikde jsem nenašla nic o tom, jak reaguje
druhé dítě na to třetí. Že první dítě na sourozence žárlí, to
chápu, ale druhé dítě, které už by mělo být přece zvyklé že není
samo, by to mělo brát víc „v pohodě“, nebo ne? Jakou reakci asi tak
můžu očekávat? Je přece normální, že mladší dítě bývá víc
obletováno než to starší a spousta věcí mu projde, zatímco od toho
staršího se očekává víc zodpovědnosti, takže to mladší je zvyklé, že
ono je to nejmladší a nejopečovávanější, a příchod dalšího sourozence
a smíření se s tím že i ono teď musí přijmout roli toho staršího,
pro něj musí být těžké, ne? Nemáte s tím někdo zkušenosti?
Doplňuji:
Děkuji vám, samozřejmě že se snažím a budu snažit věnovat všem
stejně, ovšem každé dítě je jiné, a třeba teď momentálně je to
u nás tak, že ten mladší si naši pozornost a objetí vyloženě vyřve,
zatímco ten starší o to nestojí – je hrozný samotář a tak se musím
hodně kontrolovat abych se nevěnovala jen tomu mladšímu – ten si o to
umí říct. Někdy mám pocit že se staršímu vnucuju. Ale chci být
spravedlivá a chci tu být pro všechny svoje děti a žádné nechci
upřednostňovat, ale samozřejmě nemůžou očekávat že s narozením
třetího bude vše při starém, a budou se muset smířit s tím že
o část naší pozornosti přijdou… Tak snad to přijmou bez větších
potíží, o dalším bráškovi s nimi mluvím a starší se hrozně těší
jak se o něho bude starat :D
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 8Pro koho je otázka zajímavá? petka, HOMER, iceT, vivatis2-, hanulka11, barnajka, dědapetr, Deli před 4852 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
To je tak krasna otazka, skoda, ze na to nikdo nemuze odpovedet. Zalezi na osobnosti tech dvou deti. Mohou to brat v pohode a chtit pecovat o nej spolu s vami, nebo to mohou brat proste jako zasah do jejich zivota, kdy je „nejaky cizi tvor vytlaci od jejich mamy“.
Je to od vas odvazne, ze mate deti tak brzy po sobe – vas to sebere nejvice, ale doufejme, ze pokud se budete vsem detem s tatinkem venovat podobne a nebudete je ‚odstrkovat‘ (proste jim bude poskytovana stejna pece v kontaktu s rodici jako doposud), mela by prichazet v eventualitu snad prvni varianta: budou ho mit radi. Jen se do toho rodicovstvi s tatinkem budete muset ponorit skutecne jeste vice naplno, nez to bylo doposud.
Ale at tu filozofuji jakkoli (stejne jako eventuelne kdokoli jiny tu bude filozofovat ci radit), nikdo vam to nemuze rict 100%. Mohou ho naprosto odmitnout anebo take naprosto prijmout za sveho. Jsou to malinci lidickove, ne stroje, aby se u nich dalo dopredu odhadnout, jak budou reagovat. Muzete pouze doufat, ze pokud do toho date s vasim manzelem vsechno, pujde to jako po masle a o vase rodina se bude davat ve vasem pribuzenstvu a okoli za vzor ;)
0 Nominace Nahlásit |
Hluboce před vámi smekám,
chudst to napsal moc pěkně , myslím, že ty dva prckové si budou hrát dost
spolu, ale budou nakoukovat , kdože se to k nim „vetřel“ …musíte je
brát jako malé pomocníky, kteří budou sice občas překážet, ale budete
s nimi sdílet ty krásné radosti, když se človíček rozvíjí a roste. Tak
za 3 roky to už bude bezva , budou to kamarádi, váš dům bude plný smíchu
a her a vy s manželem budete hrdí …jak jste to pěkně zvládli.
Přeji vám jen vše krásné a radost z potomků.
0 Nominace Nahlásit |
Jen zkráceně,dcera má tři děti a opakovalo seto stejně první žárlil na druhého a teď žárlí druhý na třetí a občas i ten první.Když se nemohou mazli z mámou a máto logiku máma má jen dvě ruce.jinak souhlasím s chudst.
0 Nominace Nahlásit |
Krásně to shrnul už kolega chudst, není k tomu co dodat :) Snad jen pár
slov z pohledu druhého dítěte :)
Sama jsem druhorozená, jeden brácha je starší o 2 a druhý mladší
o 4 roky. Ten starší prý reagoval na moje narození napučeným
nenávistným výrazem a odmítal mě vzít na milost celých 20 let. Byl
zvyklý na absolutní pozornost celé rodiny, nejvíc ho rozmazlovala babička.
Najednou jsem do toho přišla já, a i když babiččiným miláčkem zůstal
dál, těch výhod už přece jen nebylo tolik. Musel se dělit – a to mu
nebylo po chuti. Naši to nijak zvlášť neřešili, mysleli si asi, že je to
úplně normální žárlivost. Jenže brácha mě jednu dobu vážně
nenáviděl, já to věděla. Srovnalo se to až když jsme byli prakticky
dospělí. Dneska jsme ve fázi, kdy se cíleně nevyhledáváme, každý jsme
náturou i zájmy někde úplně jinde..ale už spolu problém nemáme, a tak
doufám, že jednou se třeba posuneme ještě o kousek dál :)
No a co se týče mé reakce na narození mladšího brášky – já se na
něj těšila. Možná jsem doufala, že aspoň v něm najdu kamaráda, když
už ten první stojí za houby :) Každopádně když do rodiny „přišel“,
nežárlila jsem na něj vůbec a strašně mě bavilo pozorovat, jak spí nebo
jak se krmí :) Když jsem pak byla trošku starší, mamka mi dovolila jít
s ním sama ven, na pískoviště. Vždycky nás vypravila a nikdy neřekla:
„Dávej na brášku pozor“ – ale „Dávejte NA SEBE pozor“. Nikdy jsem
neměla pocit, že mi bráchu „háže na krk“ a tu zodpovědnost za něj
jsem cítila sama od sebe. Myslím, že tak by to mělo být – do ničeho
starší sourozence nenutit, spíš je do všeho toho „blázince“ zapojovat
maximálně nenápadně, aby ani nedostali šanci uvědomit si, že se nějaká
změna děje (případně aby ji vnímali jako přijemnou :) Jak to jen
možnosti dovolí, věnovat všem dětem stejně lásky i času. Jasně, že
miminko si toho času bude žádat víc – řešením jsou potom společně
trávené chvíle při přebalování, koupání, krmení. Nenechte ty starší
„sedět v koutě“ – můžou vám s přebalením mrňouska pomoct a nebo
se jen koukat. Hlavně ať nemají pocit, že ve chvíli, kdy se věnujete
nejmladšímu, oni jsou pro vás vzduch. Dejte jim najevo, že i když zrovna
nemáte čas číst jim pohádku, protože bráška/sestřička musí papat,
přesto o nich víte a máte je ráda :)
A moje rada na závěr: Neřešte to víc , než je nutný. I ten největší dětský žárlivec nakonec mladšího sourozence-vetřelce vezme na milost. Dejte jim čas, však oni už se navzájem sami nějak srovnají :) Když i já s bráchou jsme se nakonec nezabili a dožili se dospělosti…a to je co říct!!! :)
Zajímavých článků na téma sourozenecké konstelace je na internetu spousta, zajímavá podle mě může být knížka od Kevina Lemana (Sourozenecké konstelace, Portál, 1997). Našla jsem z ní ukázku (viz odkaz), ale možná už jste knížku četla.
Jinak i já před váma uctivě smekám, držím palce, a přeju hodně štěstí vám, miminku i celé rodince :)
http://www.kaduceus.cz/online/styl/251/jak-nas-ovlivnuji-sourozenecke-konstelace.aspx
A ještě něco pro pobavení na téma 3. potomek :))
No, rodičovství všechno změní. Ale rodičovství se také mění
s každým dítětem. Zde jsou některé příklady, jak se mění s druhým a
třetím dítětem.
VAŠE OBLEČENÍ
JMÉNO DÍTĚTE
PŘÍPRAVA NA POROD
VÝBAVIČKA
STAROSTLIVOST
AKTIVITY
ODCHODY Z DOMOVA
DOMA
0 Nominace Nahlásit |
Tak já jen doplním, že v odborných knihách je zmiňovaný syndrom
prostředního dítěte, takové dítě mívá mezi sourozenci nejtěžší
postavení. Logicky- na některé věci a privilegia, na které už dosahuje
nejstarší, je ještě malé a naopak leccos, co projde nejmladšímu, jemu už
neprojde, protože je přece starší a rozumnější. Nezáviděníhodná
situace.
Je to jen na citlivém a rozumném přístupu rodičů, jak si s touto situací
poradí. Pokud si toto budete uvědomovat, tak myslím, že zrovna ve Vašem
případě bude vše ok.
0 Nominace Nahlásit |
Je to důležítá otázka,mám skušenost rozdíl 5 roků,příprava že příjde bráška od začátku,děti jsou citlivé na každou změnu,vyžadovat po starších ať pomáhájí,chválit,hladit,tulit je k sobě,můj starší kluk se hrozně těšil ale když vyděl jak je malíčký tak to bylo jiné jak očekával.
Zdroj: žolík
0 Nominace Nahlásit |
Každý myslí a koná jinak, takže reakce je u každého jiná. Alespon podle mě to je takhle: Když se už to třetí mimino narodí všichni si říkají jak to je roztomílé až do tří let toho nejmladšího.. Alespon co já poznám a co jsem viděla, stačilo do péče o nového sourozence zapojit néjen samu sebe ale i deti, včetně partnera, chodit na procházky atd. Nebo mě také napadá, občas vypnout přenechat miminko partnerovi a vyjet si se staršími na chatu, piknik, pod stan nebo na vodu. S dětmi jsem o tom mluvila vždy na rovinu, že jsem mu nedávala o nic mín lásky než dávam ostatním, že se o sebe jeho sourozenec neumí postarat sam. Takže to nakonec vždy vzali v pohodě. Těmi mími nápady jsem chtěla ukázat jak na ně, ALE! Upozornuju opět na první větu.
0
před 4842 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvekDrap | 1714 | |
marci1 | 1092 | |
annas | 763 | |
quentos | 744 | |
ivzez | 715 | |
zjentek | 712 | |
iceT | 688 | |
led | 618 | |
Kepler | 540 | |
hanulka11 | 535 |
Těhotenství |
Děti a rodičovství |
Partnerství, manželství |
Přátelé |
Ostatní rodina a vztahy |