1. Je třeba si uvědomit, ať si spolužáci myslí cokoliv, neberte to osobně. Jsou to jejich názory, vás se to netýká, je to jen jejich věc.

Až budete předvádět prezentaci, uvědomte si, že jednáte na základě svých vědomostí atd., nikoliv kvůli tomu, abyste se zavděčila učiteli či spolužákům.

Jde přece o vás, o vaše rozhodnutí, jednání, chování, pokud je samozřejmě v normě a je slušné atd . Proto byste neměla dovolit, aby někdo určoval, jak se máte tvářit. .

Pokud se toho pocitu nezbavíte, nebudete se mezi spolužáky cítit dobře. Je to těžké, neobírejte se tím, co o vás říkají jiní. Tím byste se zničila.

2. Druhá skutečnost. Zamyslela jste se sama nad sebou, zda jste se chovala vy vždy správně? Že spolužáci změnili k vám svůj přístup. K posouzení je třeba slyšet i druhou stranu. Pravda může být někde uprostřed.

Pokud to nezvládnete a nejste si ničeho vědoma, domluvte se s rodiči a obraťte se na psychologa. Přes net se nedá vše řešit.

Upravil/a: annas

Je to jen o cviku. Vše se lze naučit.

Oni se ti chtějí dostat do hlavy, chtějí aby ses zakoktávala, abys říkala blbiny, prostě aby tě rozhodili, tys to podělala a dostala špatnou známku. Je to taková jejich hra, a pokud se jim to povede, tak vyhrají. Ty ale víš jak budou hrát, a to je zas výhoda pro tebe, a ty může vyhrát tím, když se jim to co chtějí nepovede a přes všechnu jejich snahu ti ublížit, selžou a ty dostaneš dobrou známku.

O to se musíš snažit, protože když tohle dokážeš, zkazíš jim jejich radost. A když po čase uvidí, že seš proti tomu imunní, třeba s tím přestanou, a možná si i časem uvědoměj, a oceněj, že přes všechno co ti dělali, tys to ustála a možná to nakonec změní jejich postoj k tobě, a začnou tě brát. Jako ta surfařka jak jí žralok ukous ruku, a ta její protivnice ji dělala naschvály, a nakonec taky ocenila, jaká je to silná osobnost.

Jen si nesmíš tolik brát to, co ti říkaj, oni neví jaká seš, pro ně je to jenom zábava, a protože neví jaká jseš, tak at ti říkaj cokoliv, vypovídá to co říkají mnohem víc o nich než o tobě. Až na tebe příště při zkoušení někdo ze třídy něco zakřičí, zkus se na něj podívat a jenom se na něj usměj. Třeba pochopí že to na tebe nemá takovej účinek, jakej by chtěl aby to mělo. A taky na něj upozorníš učitelku, a třeba mu to dá sežrat. Nebo můžeš zkusit přestat mluvit, jako to dělaj učtileky když je ve třídě bordel, využít ticha ve svůj prospěch. Představ si že jsi zkoušená, něco říkáš učitelce a někdo na tebe začne něco ze třídy křičet, tak prostě přestaneš mluvit, a počkáš až bude ticho. Tím na to i upozorníš učitele, že se asi ve třídě děje něco co by se dít nemělo, a bud toho žáka učitel/ka okřikne, a nebo ti řekne, abys pokračovala, a pokud ten člověk bude furt vyrušovat, řekneš prostě učitelce: „já počkám až bude ticho..“ a nebo ještě úplně vážně dodáš „..mně to ruší..nemůžu se soustředit“, třídu to možná pobaví, ale učitelka si uvědomí, že s tím bude muset něco dělat. Pokud bys dostala poznámku za drzost, aspon by se to dozvěděli tvoje rodiče, a konečně by to někam postoupilo a začalo by se něco dít. Já osobně, kdybych dostal poznámku za tohle, bych byl ještě drzejší, vzal bych si tu žákovskou knížku a při odchodu od stolečku bych ještě prones něco jako „to je dobrý, poznámka za to že si neumíte udržet ve třídě pořádek…“ a pak bych dostal nejspíš druhou 🙂, ale něco by se konečně začalo dít..

OPRAVDU to je celá třída?
Soustřeď se na ty, se kterými vycházíš lépe. Prezentaci dělej pro ně.

Nedívej se na ně a když tak si tam představ místo nich nějaké kamarády. Dá se to naučit.