Jak naučit dvouleté dítě aby poslouchalo a neujíždělo rodičům na kole až tak, že jej nedoběhnou a ono se ztratí?

Já bych doporučil rodičům v první řadě zlepšit svoji fyzičku. Nedovedu si představit, že by mně ujelo dvouleté dítě na kole. Tedy zdá se mi podivné, že ve dvou letech zvládá tuhle činnost. Už si nevzpomínám, v kolika jsem tohle učil svoje potomky, ale určitě jim bylo víc. Co si ale určitě pamatuji je to, že jsem se při tom dost naběhal. Já sám jsem dostal první kolo asi v 7 letech, druhé v 17 a jezdím na něm doposud.

Dvouleté dítě je ještě moc maličké na to, aby tak prosazovalo své ego, a neposlouchalo rodiče. To nastává tak ve třech letech. Co bude dělat ve škole? Nechte ho jezdit dokolečka na dlouhém provaze, jako jezdí dokola koně při tréninku. Nemůže mít takovou volnost, když s ní neumí zacházet. Potřebuje dospělé vedení.

Dvouleté dítě má mít spíše „odstrkovadlo“, nejlépe plastové.
V podobě kola až od 3 let. Do té doby má ujít/ujet maximálně tolik kilometrů/ces­ta/den, kolik má měsíců! (nepřetěžovat)
Někde je chyba, nejspíš v rodičích.
Ve fyzičce, v představě rodičů, ve výchově, zvážení „rozumových možností“, schopností dítěte (dopravní výchova, hrozící nebezpečí, schopnost poslechnout).. Hlavně jestli zná své jméno, adresu (místo, uici).
Nevhodné „povely“ rodičů, děti nevnímají „ne“.
Příklad: „Nešlapej do louže!“ (špatně)
!“Obejdi louži.“ (správně

Brat ho s odrazedlem jenom tam, kde je to pro nej bezpecne. Nemuzete ocekavat, ze dvoulete dite bude mit rozum! Ale vy byste ho mit mela!

Roste vám malý narcis…