Jak moc se přetvařujete?

Když jsem mezi přáteli jsem uvolněná,
nemusím se hlídat.
Mezi cizími jsem vlastně ve střehu nedůvěřuji-
mám špatné zkušenosti.V ne­poslední řadě mi dost dlouho trvá než si někoho pustím k tělu.Asi tak ,nevidím v tom žádné pokrytectví
..

To asi nedovedu. A taky k tomu nemám žádný důvod. Netuším, proč bych to měl dělat. Ono musí být dost obtížné a nepraktické takhle se přetvařovat

co nejméně. Mezi nejbližšími vůbec a i jindy pomálu. Svou povahou „co na srdci, to na jazyku“ jsem docela profláklej ;{)>

myslím, že jsem pořád stejná, sestra mi říká, že se chovám někdy jako malý dítě a blázen, no nemůžu za to, ale znám několik lidí, kteří se přetvařují a hodně..
je to stejný jako když mi lžou do očí a pak se dozvím pravdu..
někdo pomlouvá a tak..
dnes dokážu říct ne..

Já už si tolikrát nabila „dršťku“ kvůli své až moc upřimné upřímnosti, že jsem se naučila v určitých situacích být prostě zticha a raději se nevyjadřovat. Příjemný mi to není a mám kvůli tomu stres, protože potlačuju svou kritickou přirozenost, že ikdyž mám pravdu a správný názor, tak si přesto v určitých situacích musím dávat pozor na pusu. Hlavně v zaměstnání jsem na to už párkrát dojela, zvlášť když šéfkou byla ženská nebo tam měla aspoň hlavní úlisný slovo. Jinak celkově, trvá mi delší dobu, než někomu začnu aspoň trochu věřit, jsem hodně nedůvěřivá, život mě poučil, takže mezi „svými“ jsem v klidu a mezi cizími jsem opatrná, držím si odstup a kontroluju se, co a komu říkám.

Jako mala jsem mozna se vytahovala.Ale nezustalo mi to! Povim a povidam ,ze mam jen jednu tvar,at doma ci v praci ,at je to politik ci manazer,manzel nebo pritel.Jen ve sportu,jsem se neprojevila.

Docela často, záleží na tom, jestli mi to k nečemu bude nebo ne…