Vápnem je docela náročné malovat.Vápno by mělo být dobře vyhašené a uleželé.Jedna ze zásad – čím déle nátěr usychá,resp. tvrdne(kamení),tím lépe.Protože se velmi rychle vsakuje,je dost obtížné nedělat v místech spojů jednotlivých tahů tzv.„kocoury“.Chce to praxi, a je to případ od případu.Vybílit – třeba sklep – je určitě jednodušší,než pokoj,nebo fasádu.Ve sklepích bývá omítka o poznání vlhčí,vápno se pomaleji vsakuje a neusychá tak rychle.
Velmi důležitá je hustota. 1.nátěr musí být velmi řídký,tzv.„vápenné mléko“ alias „pačok“.
Do vápna lze přidat i roztok modré skalice, „přiměřeně“.Malba je tvrdší,bělejší,ne­pouští.
Prostě – musí se to umět.
Dělá,tedy dělalo se to i tak,že se ve finále

použila klasická malířská stříkačka.

Když na zdech i přesto byli „kocouři“,dala se večer doprostřed místnosti miska s mlékem.
Kocouři se k mléku v noci seběhli,ráno je stačilo pochytat a malba byla perfektní.
Malování Zdar!

Těžko. Vápno je velmi náchylné na „kocoury“.
Důležitá je omytá ( odmaštěná a prachu zbavená) stěna.
Tahy klidně křížem, ale ty konečné musí být vždy jedním směrem ( shora dolu a na stropě po světlu)a pak se již na natřené místo nevracet ! osobně maluji primalexem polar. Vápno jsem použil jen v novostabě na novou omítku. Kdo to potom má uklízet.

Vápno se většinou musí dělat ve více vrstvách. Následující vrstva se dělá kolmo na předcházející. S vápnem je to asi zdravější, možná i hygieničtější , ale pokud nemáte zkušenosti , tzak si s tím dost užijete

základ je kvalitní malířská štětka(cca 350kč), svislé tahy převážně jedním směrem, kolem podlahy a stropu ze šikma napříč ale chce to pořádně roztírat, po namočení štětky začít asi ob dva tahy v suchém povrchu a zase se vrátit, hlavně pořád roztírat skoro do suché štětky a kompaktně mokrého povrchu, nezapomínejte pořád vápno míchat, klidně před každým namočením. Než stěna uschne bude vypadat hrozně šmouhatá, ale to zmizí. A pozor, bez ochraných brýlí je malování s vápnem hazard!!!