Jak jste v minulým režimu oslovovali kantorky?

Běžné oslovení bylo „souško učitelko“. Ale na gymplu se u nás nosilo „pane profesore“. Ti se nám odměňovali vykáním, i když třeba mně bylo v prváku jenom 14.

V době mého mládi se všichni oslovovali soudruhu, soudružko, i když nešlo o členy strany.
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jak-jste-oslovovali-za-komunistu-lekare-pane-nebo-soudruhu-doktore
--

Zřejmě „souško“ učitelko, nebo jen „souško“. Už si přesně nepamatuji. Jde vlastně o nedbalou výslovnost, která se stala zautomatizovanou. --

Vybavila jsem si jednu vzpomínku. Šla jsem ze školy s kamarádkou a bavily jsme se – ona chodila do jiné třídy. Řekla jsem, jí, že u nás dnes „Dostálka“ řádila.

Slyšela mě její dcera, která matce žalovala. Druhý den si mně učitelka pozvala „na koberec“ a vytkala mně, jak jsem o ní mluvila.

Uvědomuji si, že jí nešlo ani tak o zkomolení příjmení (beru, ale který učitel neměl nějakou přezdívku?), ale že jsem neřekla " soudružka Dostálová". Dostala jsem poznámku, ale od té doby jsem si dávala pozor, když jsem mluvila o učiteli.

Určitě jsem vypadla směšně, když jsem říkala kamarádce, že soudruh učitel Novák dnes řádil. Ach, jo. .

Upravil/a: annas

Na mojí internátní technické škole nám bylo vykáno, navzájem jsme se oslovovali soudruhu a profesory zdravili čest práci i na WC.

Já mám stejnou zkušenost jako Annas a Kepler.

Na základní škole jsme učitele oslovovali „soudruhu“, učitelky „souško“
a pokud jsme o nich mluvili v jejich nepřítomnosti, používali jsme samotná
příjmení nebo „přezdívky“ typu „Dostálka“.

Na gymnáziu nám většina profesorů vykala a my jsme
je oslovovali pane profesore, paní profesorko.

Správné oslovení by i tam bylo soudruhu/soudružko učiteli/učitelko,
ale za toho profesora/pro­fesorku nám oslovení pane/paní tolerovali.

Bylo to něco mezi „souuško“ a „souško“ – to se musí slyšet.