Jak jste trestání nebo jste byli trestáni v škole, když jste něco provedli?

Žákovskou na stůl, to bylo vše co zmohli :D

Absolvoval jsem snad téměř všechny možné školní tresty.

U nás dříve narozených to prakticky vždy končilo fyzickým trestem. Buď už přímo ve škole, nebo následně doma. Pokračovalo to třeba „zarachem“ na určitou dobu. Nepamatuji se na nějaké sadistické exekuce, ale bylo to cítit. Svědčili o tom třeba červené tváře po návratu z kabinetu, nebo přímo ve třídě před zraky spolužáků tahání za vlásky nad ušima. Tím jsme si zároveň osvojovali základy baletu – stání na špičkách. Nepamatuji se, že by někdo na ZŠ opisoval školní řád. Já ho tehdy vlastně ani neviděl. Stěžovat si doma nešlo, to by znamenalo automaticky nášup. Nepamatuji se, že by si tehdy nějaký rodič stěžoval na učitele. Tak to tehdy, co vím, bylo ve všech rodinách. Byli jsme na tom všichni stejně nebo velmi podobně.
Doplňuji:
Omlouvám se za hrubku, to je hrůza jak blbnu. Jo a ještě jsem si vzpomněl na dvě facky – dělovky od nejmenší a nejdrobnější obrýlené učitelky (za dveřmi) jen za to, že jsem nechtěl prozradit kdo zlobil. Tehdy zlobili všichni, jen já ne. Měla nás na hudební výchovu a jejím zvykem bylo hned po příchodu do třídy dát nějakému klukovi přes držku. Vždycky se něco našlo. Holky nemlátila.

Upravil/a: orwell

Já byla šprt, který měl běžně samé jedničky, jen z chování občas dvojku (jen dvakrát).

Byla jsem hyperaktivní dítě a komunistické školství se s tím neumělo vypořádat jinak, než mi dávat z chování za dvě:-DDD

Mohli jsme si vybrat – facka (u děvčat spíš pohlazení) nebo poznámka.
Všichni většinou souhlasili s první možností, vyřešeno okamžitě a doma byl klid.

Tak za celou základku jsem měla 3 poznámky – že jím při hodině, že se poslední dobou chovám neukázněně a že se nevhodně vyjadřuji. Jinak nás posílali za dveře, taky žákovskou na stůl… Ale ředitel a ještě pár dalších de*ilů mělo v oblibě dělání kliků nebo angličáků za trest.. i pro holky.. to jsem musela taky absolvovat, protože se jednomu nelíbilo, že jsem si sedla o přestávce na katedru. A spolužáci se strašně bavili a jeden to natáčel na mobil… >.< A školní řád jsme jednou museli opisovat celá třída kvůli pár pitomcům, co dělali bordel na chodbě.. A stejně to všecko bylo k ničemu…

tak poznámek moc nebylo,u nás se to řešilo stručně,ručně a kdo si doma ztěžoval,tak to schytal podruhý a většinou hůř,školní řád jsem opisoval několikrát,takže k posledku jsem ho psal již pomalu zpaměti,dvojka z chování mi zkazila průměr,a v první třídě vím,že jsme byli na hanbě,ale jestli jsme klečeli,si už nevzpomenu…

Nikdy jsem potrestaná nebyla, já jsem byla hodná holčička 🙂 Ale ti, co potrestáni byli, no to byl pro mě šok, když museli ven na chodbu, nebo do kouta, nechápala jsem nikdy, proč se chovají tak, aby jim učitel-ka dal takový potupný trest, nikdy jsem nepochopila, proč učitel-ka dítě dokonce bije, já se v takových chvílích strašně bála, nesnášela jsem koukat na to.

Učitel Chládek nám dával úplně normálně pár facek. Bylo to koncem padesátých let, tehdy to byl u řady učitelů naprosto běžný trest. Dnes už by to bohužel asi nešlo, protože bití by mohlo ovlivnit další zdárný vývoj dnešních fracků.