Jak je možný že svár a nesvár znamenají tu samou věc?

bolak

annas: no dobře, ale horázný ani urvalý, to přece nejsou slova, nebo dřív tahle slova existovala?

annas

Domnívala jsem se, že tentokrát nebudu muset hledat. Takže přece. Jdu na to. 🙂

annas

Takže Z Machkova Etymologického slovníku, který je podrobnější než Rejzkův.

Nehorázný = náramný, hrubý, neomalený. V Jung. slovníku je též uvedené neorázný, h zeslabené, pak zaniklo = nerázný.

Ojediněle se uvádí horázný , asi počeštěné goráznyj, horázný. Patří k rázný a zesílené variantě o psl. go.
Jinak se uvádí, že ne je nadbytné, zesiluje některé již dost „silné“ výrazy, aniž mění význam. Nehorázný bylo"silné" nářeční a lidové slovo, které se do písemnictví dostalo později. Jeho význam se totiž přiblížil k pokročilému stavu, jaký je v č. rázně, hodně, velice, velmi. .V ruštině pak gorázno – dosti, velice, goráže – silněji, více, tj. ke stavu, kde jsou již původní významy setřeny a kde se dospělo k bezbarvému „velmi“ s nádechem nevole (o velikosti, nevítané,, nepěkné).

Neurvalý, staročesky a moravsky = urvalý; hrubý, urputný, staroslověnsky trvalý. Odvozené od slovesa zastoupeného dosud v laštině „urvat se“ na koho, osopit. I když jiný jazykovědec uvádí, že to je odvozené od rváti, stejně jako utrhnouti se na koho. Podle Jungmanna = urvavší se od šibenice. Ne je opět nadbytečné.

---

Zajímavá je i předpona pra. Nedávno vložil ladič na rozdíl mezi slovy nic a pranic. Někdo otázku smazal, když jsem napsala odpověď, červený nápis. Odpověď byla zajímavá.

Jenže otázky některých uživatelů i odpovídajích vadí … „mazalové“ s neuvědomují, že zde nejsou sami 🙂

Vím, že mnohé historie jazyka nezajímá. Proto jsem ráda, když se někdo na něco zeptá. Samozřejmě že na všechno mé vědomosti nestačí, ale většinu lze najít v zaprášených, školometských slovnících, i když jsou považované za zastaralé. Dotyčný si neuvědomuje, že bez znalosti jjakékoliv historie, bychom neznali současnost. 🙂