Jak chápete výrok, že „svoboda je poznaná nutnost“?

Spinoza mluvil o svobodě v rámci etiky. v tom smyslu, že rozum by měl převládat nad emocemi či afekty.

Svoboda je poznaná nutnost , tedy svobodné myšlení , které není něčím zatížené, je poznaná nutnost , tedy její předpklad , a vedou ke správnému rozhodnutí.

Svoboda není vždy možností volby. Jestliže člověk má „zatemněnou mysl“, převládne ho vášeň, nenávist, tak se může dostat na scestí – fanatismus, seklty – člověk je tak manipulovaný.

Takže tento člověk nemůže být svobodný, protože , co je v daném okamžiku opravdu potřebné, ale nemožné, neuskutečnitelné, protože nepřemýšlel.. Emoce, falešná víra nahradily rozum

Takovýto člověk není svobodný, protože nepoznal,, že existují určitá omezení, která jsou nutná. Když je pozná, teprve tehdy může být svobodný.

Vnitřní svoboda x vnější. Přece se nemohu pohybovat tam, kde chci, nebo dělat to, co chci. Třeba něco musím dělat, ale nesmím – platí v různých obastech, tudíž „nutím“ své svědomí

Je z pohledu svobody lepší, co nesmím, nebo co musím

Lidské vztahy jsou založené na nutnosti, když daná pravidla přijmu, tedy je uznám, nejednám v afektu stanu se svobodným, .rozum velí, že pravidla jsou nutná a jejich překročení nese často důsledky atd.

Je možné, že Spinozova slova zněla jinak, upravil je Marx, ale to je už něco jiného.

„Svoboda neruší nutnost, nýbrž ji předpokládá.“ – Baruch Spinoza
https://azcita­ty.cz/karl-marx/21062/
--

Doplňuji
Spinoza rozlišuje fyzickou a dichopvní svopbodu.

"Svoboda a nutnost se přitom u Spinozy nevylučují, mohou působit stejným směrem – například jestliže se člověk rozhodne k nějakému činu v souladu s nutností své vlastní povahy, jedná svobodně.

Svoboda však nemůže pocházet pouze z tělesné aktivity – je potřeba zapojit i mysl. Svobodu tedy člověk může nalézt v duchovní oblasti – stačí používat mysl a rozum náležitým způsobem. Překonáme-li vášně – a to tím, že afekty, jež nám přinášejí aktivitu potlačíme afekty, během nichž jsme pasivní (Spinoza se totiž domnívá, že nahlédne-li mysl nutnost všech věcí, může afekty zdolat nebo jim alespoň odoláva – máme nakročeno ke svobodě. A jelikož vítězství nad vášněmi dosáhneme tou měrou, v jaké si vytváříme rozlišené ideje, pak je třeba používat racionální myšlení. "

https://dspace­.cuni.cz/bitstre­am/handle/20.500­.11956/30958/BPTX_2008_2­_11240_0_247501_0_71236­.pdf?sequence=1&i­sAllowed=y

Tudíž platí, že nejdůležitější pro to, aby si člověk uvědomil, že je svobodný, je, že myslí racionálně.

Upravil/a: annas

Marx ledaccos dezinpretoval, tady jsem opatrný. Pozastavím se u Spinozy. Je to hlubší myšlenka, to co mi dnes vnímáme jako svobodu, nemusí být tou svobodou, po které saháme. Svoboda, ta čistá, tkví v odprostit se od svého vjemu a v podstatě od sebe samého. Jenže naše mysl a emoce v tom často brání (možná náš naturel), kdy jednoduše nějaké hranice potřebujeme. Svobodu může představovat nějaká nadpřirozená konstanta, ke které se otáčíme, a proton si uvědomujeme tu nedokonalost.

Omezen nutností? Naopak to chápu, že nás nutnost dovedla ke svobodě. Nebo spíše ke svobodnému myšlení.
Nebo že by svoboda měla být vnímána jako nutnost, bez které se nedá obejít?
Dalo by se to chápat tak, i tak.

Ke svobodě, neboli svobodnému smýšlení, se musí nějak dojít. Že by díky POZNÁNÍ byla svoboda nevyhnutelná/nutná. Jakože díky poznání/vzdělá­vání/uvědomění dojdeme ke svobodnému myšlení a je to nevyhnutelné. Tím, že se vzděláváme, neodvratně/nutně dojdeme ke svobodě.
Svoboda je poznání a s nabytým poznáním je ta svoboda nevyhnutelná.

„Svoboda je poznaná“ = je nabytá, došli jsme k ní, k tomuto přesvědčení, smýšlení.
Když vynecháme „poznaná“ tak nám zbyde jen „svoboda je nutnost.“ Nutnost možno nahradit za slovo nepostradatelnost. A k tomu jsme došli díky poznání.
Nebo se to „poznaná“ vztahuje spíše k nutnosti. Takže jsme poznali, že svoboda je nevyhnutelná a dovedla nás k tomu nějaká nutnost. Nakonec je třeba k ní nějaká dospět. Ať už jedinec nebo společnost.
Je nutné dojít ke svobodě. A to díky poznání.

Problém je v tom, že nevím k čemu se vztahuje slovo „poznaná.“ Poznaná svoboda, nebo poznaná nutnost? Nejspíš se to vztahuje k té nutností protože je to až za slovesem „je.“ Co je svoboda? POZNANÁ NUTNOST. Nějaká poznaná nutnost nás dovedla ke smýšlení o svobodě. Tou nutností mohou být míněny nějaké okolností, první jsme museli ke svobodě dozrát skrze něco bez čeho, bychom jí nemohli dosáhnout. Příčina a důsledek. Zároveň je ale i ta svoboda poznaná, protože jsme ji poznali až skrze tu poznanou nutnost. Takže se vlastně „poznání“ vztahuje k obojímu. Poznali jsme nutnost, poznali jsme svobodu.

Možná je to krkolomně napsané, snad se v tom nebudeš až tak ztrácet. ;)

Upravil/a: Zvidatel

Nezabývám se zbytečnostmi a mám tak čistou hlavu.