Houpete se občas na židli, stalo se vám někdy, že už jste i ze židle spadli (jako převrátili se)?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Vyvolal jste u mě vzpomínku na školu. Bylo to v hodině češtiny. Nějak jsem se na židli pohupovala a přitm jsem se hlásila. Tehdy to bylo běžné.

Učitel měl zvyk, že došel k žákovi, která se hlásil,. . Namířil si to ke mně, ale když byl u mé lavice, viděl jen zvednutou ruku, já jsem seděla na zemi,.

Všichni spolužáci se i smáli, dostala jsem vynadáno, že žák má na židli klidně sedět.

Ale určitě jsem spadla i později, ale ne ve škol. . Dobře se při mírném houpání přemýšlí. Proto jsem si později koupila houpací křeslo.

Upravil/a: annas

Nehoupu se. Jako malému se mi to však jednou povedlo a moc pěkně jsem si natloukl

Naposledy jsem to měl ve zvyku jako žák ZDŠ. Když se mi stalo poprvé, že jsem zahučel pod lavici za mnou, byla z toho jen salva smíchu. Od třetího pádu jsem začal být populární, ale učitelé mě moc rádi neměli. Jo a ještě na jakési zahradní párty se pode mnou podlomila zadní noha zahradní plastové židle (i když jsem se nehoupal) a vzduchem létala pivíčka i ugrilované steaky, kteréžto byly původně na plastovém zahradním stolku.

Upravil/a: Kepler

Nehoupu se na židli, ale na OA jsem se na židli občas houpal. Učitel češtiny chtěl dokonce za tento čin dávat malé pětky.

Jéje – přepad na židli vzad, elementární cvik „Jak dostat instinkty pod kontrolu“! No vážně, nedělám si srandu! Klidně si to zkus sám – tedy pokud nejsi nějaká vysocepostižená ludra (těžká Osteogenesis imperfecta apod.), v takovém případě to nezkoušej!! Jo a také je nutné mít vhodnou židli, aby se pod tebou nerozsypala (a nedej bože nějaká její část se do tebe nezapíchla), s velkým rovným opěradlem (nejlépe přes celá záda) – ty školní na to byly PERFEKTNÍ.

Ruce dej na prsa křížem a hlavu přimáčkni bradou k hrudi. (abys s ní při zvratu netřískl o podlahu, to NENÍ dobré) ;) Pak se celými zády opřený o opěradlo co nejuvolněněji pomalu zvrátíš dozadu. Žádný stres, pokusy vyhnout se převrácení „na poslední chvíli“ vedou k bolestivému dopadu. Dopadneš celou plochou zad na zem, díky tomu se energie dopadu rozloží na velkou plochu a v podstatě to jen silněji „drcne“, budeš se sám divit, že to vlastně VŮBEC NIC NENÍ!

Ale vypadá to impozantně, pokud to předvedeš na veřejnosti. Pak nonšalantě vstaneš jako „jsem drsňák, jsem v poho, úplná brnkačka“ – a protože tohle naprostá většina lidí NEZNÁ, jsou ochotní ti to i sežrat! :) Faktem je, že NAPOPRVÉ to je dramatické, instinkt ti brání provádět něco takového. Možná ti to lépe vysvětlí nějaký judista, ti mají ve využívání toho principu (rozložení dopadové energie na plochu) při dopadech velkou průpravu. Zkus a uvidíš sám, že nekecám.

Takže ANO, houpu se často a rád, přepadávám jen občas, obvykle když chci udělat šarádu, ale i tak se mi občas stane, že se mi to povede nechtěně. ;) :D Jediný průšvih nastane, když za tebou něco je – typicky se zátylkem bouchneš o další stůl/školní lavici apod. – to je pak DOST špatné, na to BACHA! ;) :D

annas>>> Tedy VY! Nemůžu uvěřit, že byste byla TAKOVÁ ZLOBILKA a houpala se nepřistojně při vyučování na židli! No toto?! Být Váš učitel, tak Vás nechám napsat sebezpytující souvětí a Keplera to nechám 100× podepsat! ;) :D :D